Antwort Jak poznat Rod Cinny nebo Trpny? Weitere Antworten – Jak se pozná rod činný a trpný

Jak poznat Rod Cinny nebo Trpny?
Rod činný vyjadřuje skutečnost, že činnost provádí aktivně podmět (např. Maruška si hraje.). Rod trpný vyjadřuje skutečnost, že se podmět do činnosti aktivně nezapojuje, ale její pouze zasažen (např. Dům byl postaven.Úplně jednoduše lze říci, že činný rod vyjadřuje, co dělá podmět, zatímco trpný rod vyjadřuje, co dělá někdo jiný než podmět. Rozdíl mezi těmito rody si můžeme ukázat na dvou příkladových větách: Někdo umyl okna. Podmětem této věty je slovo někdo (třeba Petr, Zuzka, maminka nebo kdokoliv jiný, kdo u vás myje okna).U sloves rozlišujeme rod činný a rod trpný. Slovesný tvar rodu činného vyjadřuje, co činí podmět.

Co je to příčestí trpné : Příčestí trpné (pasivní participium), též „n/t-ové“ slouží ve spojení s pomocným slovesem být k tvoření opisného pasiva (trpného rodu), např. bude zabit, je zakazován.

Jak vypadá trpný rod

Jak poznat trpný rod Pokud není ve větě podmět aktivní a je jen pasivně zasažen dějem, jedná se o trpný rod. Byt byl vymalovaný někým. Ve větě je podmětem slovo byt, který nic nedělá, ale někdo ho vymaloval.

Jak poznat rod v češtině : V češtině rozlišujeme u podstatných jmen tři různé rody: rod mužský, rod ženský a rod střední. Mužský rod se dělí na životný a neživotný. Rod podstatného jména zjistíme pomocí ukazovacích zájmen TEN, TA, TO (ten pes – rod mužský, ta žena – rod ženský, to dítě – rod střední).

Činný rod (aktivum) je mluvnická kategorie sloves, kterou vyjadřujeme, že podmět je původcem děje (agentem). Činný rod je základním vyjadřovacím slovesným rodem, trpný rod je rodem odvozeným. Některé jazyky mají ještě třetí rod, stojící mezi aktivem a pasivem, tzv. medium.

Slovesný rod je v různých jazycích obvykle dvojí, a to činný (aktivum) a trpný (pasivum).

Jak poznat příčestí minulé

Příčestí minulé (činné)

  1. Tvoří součást tvaru slovesa v minulém čase.
  2. Končí na -l, -la, -lo, -li, -ly, -la: plaval, plavala, plavalo, plavali, plavaly, plavala.

Jak se trpný rod tvoří Trpný rod tvoříme vždy pomocí slovesa be a slovesa v minulém příčestí (koncovka -ed nebo třetí tvar nepravidelných sloves), např. be finished, be done, be opened, be started, be written, be built atd.). Somebody writes books.Čeština rozlišuje 3 jmenné rody: mužský (maskulinum), ženský (femininum) a střední (neutrum). Mužský rod se dále člení na životný a neživotný.

Například slova „svízel“ či „kyčel“ jsou rodu mužského i ženského, v tom prvním se skloňují podle vzoru „stroj“, ve druhém podle vzoru „píseň“. U další skupiny podstatných jmen jsou odlišné tvary už v prvním pádě jednotného čísla, třeba: „řádek/řádka“, „kedluben/kedlubna“ nebo „brambor/brambora“ (ve smyslu potravina).

Co je rod v češtině : V češtině rozlišujeme u podstatných jmen tři různé rody: rod mužský, rod ženský a rod střední. Mužský rod se dělí na životný a neživotný. Rod podstatného jména zjistíme pomocí ukazovacích zájmen TEN, TA, TO (ten pes – rod mužský, ta žena – rod ženský, to dítě – rod střední).

Jak se tvoří trpný rod : Tvoří se:

  1. přítomný čas: werden (vyčasované) + příčestí trpné (ge-t; ge-en)
  2. minulý čas: préteritum – wurde + příčestí minulé perfektum – sein (vyčasované) + příčestí trpné + worden.

Kdy se používá příčestí minulé

Příčestí minulé se často používá pro tvoření složených časů, jako je předpřítomný čas (present perfect), předminulý čas (past perfect) a předbudoucí čas (future perfect). Kromě toho se využívá při tvorbě trpného rodu (passive voice) a jako přídavné jméno.

Příčestí trpné Většina sloves má dnes v příčestí trpném novotvary analogické s typem „minout“; jsou tvořeny (po kmenotvorné příponě ‑nu‑) příponou ‑t (bodnut, zamítnut, odříznut atd.), kdežto tvary původní (s kmenem zakončeným souhláskou) jsou tvořeny příponou ‑en (tažen, zavržen).Trpný rod sloves (pasivum) patří mezi tzv. deagentní větné struktury. Používá se ve větách, kde původce děje (agens) není shodný s podmětem.

Který jazyk je nejbližší češtině : Čeština neboli český jazyk je západoslovanský jazyk, nejbližší slovenštině, poté lužické srbštině a polštině.