Slovesa jsou slova, která vyjadřují, co osoby, zvířata a věci dělají nebo co se s nimi děje.

• slovesa jsou slova, která vyjadřují děj.
• ptáme se na ně CO DĚLÁ
• příklady: plavala, zpívali, sedím, spí, běháme, uvaříte, zavolejte, zpívala si, hráli jsme, bude pracovat, spletl se, …

Slovesa nedokonavá mají tvary vyjadřující minulý, přítomný i budoucí čas (př. seděl, sedí, bude sedět). Budoucí čas se tvoří za pomocí tvarů slovesa být a infinitivu konkrétního plnovýznamového slovesa.Sloveso (lat. verbum) je ohebný slovní druh, který vyjadřuje činnost (jít), stav (ležet) nebo změnu stavu (zčervenat). Ve většině případů je sloveso ve větě přísudkem.

Jak dělíme slovesa : Slovesa dělíme na:

• plnovýznamová – mají samostatný věcný význam: akční (činnostní) – vyjadřují činnost, vycházející od nějakého činitele:
• pomocná – vyskytují se ve spojení s významovým slovesem: vlastní pomocná slovesa – být, bývat, mít, mívat: byl bych zůstal;

Jak se vyznačují slovesa

Co určujeme u sloves

Sloveso ohýbáme do různých tvarů a říkáme, že jsme někde byli, nebo tam teprve budeme, nebo už jsme. Slovesa ale na rozdíl od jiných ohebných druhů (podstatná jména, přídavná jména, zájmena a číslovky) neskloňujeme, ale časujeme. Změně tvarů tedy neříkáme skloňování, ale časování.

Jak poznat zvratné sloveso : Zvratné sloveso (reflexivum) je v češtině a některých jiných jazycích typ slovesa, jehož tvar je tvořen plnovýznamovým slovesem doplněným o volný morfém se nebo si, kterým se děj slovesa obrací zpět na původce děje.

Česká věta jednoduše sloveso potřebuje. Čeština má poměrně jednoduchou soustavu slovesných časů (tempus verbi), vlastně má jen tři. Minulý (préteritum), přítomný (prézens) a budoucí (futurum). Některé ostatní časy, které známe třeba z angličtiny, čeština buď neměla nebo postupně zanikly.

Zvratné sloveso (reflexivum) je v češtině a některých jiných jazycích typ slovesa, jehož tvar je tvořen plnovýznamovým slovesem doplněným o volný morfém se nebo si, kterým se děj slovesa obrací zpět na původce děje.

Kdy se píše jsi a kdy si

Pokud podmět je TY, zkuste ho změnit na jinou osobu a podívejte se, jestli SI/JSI zmizí. Pokud zůstalo, bude to zase SI. Když zmizelo a nahradilo ho BÝT v jiné osobě, jedná se o JSI. Čekal jsi dlouhoTvary slovesa 'být' v minulém čase

• osoba. I was/'aɪ wəz//aj wəz//'aɪ wəz//aj wəz/ – byl jsem. we were/'wi: wɜ://wí wә́//'wi: wɜ:r//wí wә́r/ – byli jsme.
• osoba. you were/'ju: wɜ://jú wә́//'ju: wɜ:r//jú wә́r/ – byl jsi. you were/'ju: wɜ://jú wә́//'ju: wɜ:r//jú wә́r/ – byli jste.
• osoba.

Výrazy se, si (bez ohledu na to, zda je nazýváme osobními zvratnými zájmeny, či volnými morfémy) se pojí se slovesy. Mohou být součástí sloves pouze zvratných (tzv. reflexiv tantum): smát se, narodit se, divit se, umínit si, stěžovat si apod…

Zvratná zájmena se nejčastěji objevují jako předmět slovesa nebo za předložkou, a vyjadřují, že se jedná o tutéž osobu, která je v podmětu věty, tedy např. on vidí sebe, on mluví o sobě, on má rád jen sám sebe.

Co jsi dělal nebo co si dělal : JSI či SI Jana Skřivánková: Ve Vaší větě je správně JSI, jedná se o tvar slovesa být pro 2. osobu čísla jednotného v přítomném čase.

Kdy se píše sem a jsem : Dobrý den, slovo jsem je tvarem slovesa být (Byl jsem včera v kině.) a slovo sem je příslovcem (Polož to sem.). Tvar sem bývá někdy používán v běžné mluvě jako nesprávná varianta od slovesa být (Byl sem včera v kině), tuto variantu bychom však neměli používat, protože je nespisovná.

Jaké jsou slovesné tvary

Slovesné způsoby

Slovesa v češtině vyjadřují oznamovací, rozkazovací a podmiňovací způsob.

Tvar je celková vizuální podoba, vzhled, obrys nebo povrch rovinného nebo prostorového útvaru, rozložení a rozvržení jeho hmoty bez ohledu na materiál a další vlastnosti. Označování jednotlivých tvarů je často odvozeno z geometrie.Zvratné sloveso (reflexivum) je v češtině a některých jiných jazycích typ slovesa, jehož tvar je tvořen plnovýznamovým slovesem doplněným o volný morfém se nebo si, kterým se děj slovesa obrací zpět na původce děje.

Jak se pozná zájmeno : Zájmena jsou ohebný slovní druh. Ve větě obvykle zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně je blíže určují. Příklady zájmen: já, my, ona, náš, jejich, jaký, někdo, žádný, se, jenž. Mluvnické kategorie zájmen: pád, číslo, rod, druh, vzor (ne všechna zájmena mají všechny kategorie).