Složenina (kompozitum) je v lingvistice lexém (slovo), který se skládá z nejméně dvou jiných lexémů (slov). Skládání (kompozice) je jeden ze způsobů tvoření slov – slovotvorby, a to vedle odvozování (derivace), zkracování (abreviace), slučování (univerbizace) a vytváření sousloví (multiverbizace).Složeniny vlastní

Jejich členy nemůžeme rozdělit (nejsou samostatnými slovy). Tyto složeniny bývají spojeny tzv. spojovacím vokálem -o-, -i-, -e-. Spojovací vokál může někdy i zcela chybět.Základové slovo – slovo, z něhož bylo nové slovo přímo utvořeno. Slovo, které se stalo motivem, zdrojem nového pojmenování. Slovotvorný základ – část společná slovu základovému a slovu nově utvořenému.

Jak se skládají slova : Slovo je sestavené z předpony, kořenu, přípony a koncovky. Ne vždy se ale skládá z těchto všech částí. V každém slově se nachází pouze kořen.

Jak se pozná kořen slova

Kořen slova

Je to největší společná část všech slov příbuzných (průlet, letiště, letadlo, zálet). Je to jádro slova, na které se věší předpony a přípony, které zužují nebo upřesňují význam slova (hra, vý-hra, hra-vý, hra-čk-a, vy-hra-n-ý). Na rozdíl od předpony, přípony a koncovky je přítomen v každém slově.

Jaký je rozdíl mezi složeninou vlastní a nevlastní : Složeniny vlastní – nedají se rozdělit na samostatná slova (samoobsluha, dějepis). Složeniny nevlastní – dají se rozložit na samostatná slova (okamžik = mžik oka). Složeniny hybridní – alespoň jedna část je cizího původu (autodílna).

Místo, kde se členy složeniny setkávají, se označuje jako morfologický šev složeniny. A) složeniny vlastní: jsou takové, jejichž členy nemůžeme rozdělit, nejsou samostatnými slovy (minimálně jím nebývá první část složeniny vlastní). Členy složeniny bývají spojeny tzv.

Kořen slova

Je to největší společná část všech slov příbuzných (průlet, letiště, letadlo, zálet). Je to jádro slova, na které se věší předpony a přípony, které zužují nebo upřesňují význam slova (hra, vý-hra, hra-vý, hra-čk-a, vy-hra-n-ý). Na rozdíl od předpony, přípony a koncovky je přítomen v každém slově.

Jak poznat koncovku slova

Jak určit koncovku Zkusíme slovo vyskloňovat/vyčasovat. Vše, co se bude měnit, je koncovka (domky, bez domků, k domkům). Koncovku je dobré určit dřív než příponu.Jak určit příponu Nejdřív musíme znát kořen slova. Poté zjistíme, zda je ve slově koncovka a případně ji určíme. Zbude-li něco mezi kořenem a koncovkou, je to přípona.- je se píše pouze po předponách ob- a v- a to tehdy, když po předponě následuje kořen slova, který začíná na – je. – ě po písmenech b nebo v se nachází v kořenu slova, např. věnování (věn- věno, věnovat),věrnost, věrohodný,věda, věčnost,běžec, běžecká dráha,oběd.

Místo, kde se členy složeniny setkávají, se označuje jako morfologický šev složeniny. A) složeniny vlastní: jsou takové, jejichž členy nemůžeme rozdělit, nejsou samostatnými slovy (minimálně jím nebývá první část složeniny vlastní). Členy složeniny bývají spojeny tzv.

Co je složené podstatné jméno : Obvykle se složeniny skládají ze dvou částí. Ta první vyjadřuje, o jaký druh osoby či věci jde, případně jaký je její účel. Druhá část příslušnou věc či osobu identifikuje. Význam složených podstatných jmen je obvykle už posunutý či více specifický než v případě dvou vedle sebe stojících samostatných slov.

Co je hybridní slovo : V případě, že nové slovo vzniklo složením domácího a cizího slova, hovoříme o tzv. hybridních složeninách. Jsou to slova jako videozáznam, autoopravna, biopotraviny… Může se zdát, že hybridní výrazy by neměly do spisovného jazyka.

Jak urcit Priponu

Jak určit příponu Nejdřív musíme znát kořen slova. Poté zjistíme, zda je ve slově koncovka a případně ji určíme. Zbude-li něco mezi kořenem a koncovkou, je to přípona.

Slovní KOŘEN je nejmenší část slov, kterou mají příbuzná slova společnou. Část slova, která stojí před kořenem, nazýváme PŘEDPONOVÁ ČÁST. Předponová část se může skládat z jedné nebo více předpon, ale ve slově taky nemusí být přítomná vůbec. Část slova, která stojí za kořenem, nazýváme PŘÍPONOVÁ ČÁST.Koncovka je zakončení ohebných slov (tzv. flexivní sufix), které se při skloňování nebo časování slova mění. Na rozdíl od předpony nebo přípony nevytváří nové slovo, ale vytváří různé tvary téhož slova.

Jak se píše Ovi ovy : Pokud přivlastňujeme něco, co je rodu ženského, píšeme vždy koncovku -ovy. Jestliže přivlastňujeme něco, co je rodu mužského neživotného, píšeme koncovku -ovy. Pokud přivlastňujeme něco, co patří k rodu mužskému životnému, musíme napsat v přivlastňovacím přídavném jménu koncovku -ovi.