“ (Doležel 1993: 43) Na základě tohoto konceptu rozlišuje šest typů vypravěčů: objektivní Er-forma, rétorická Er-forma, subjektivní Er-forma, objektivní Ich-forma, rétorická Ich-forma a osobní Ich-forma.Zatímco vypravěč v ich-formě je více autentický, zato ví jen to, co postava vidí, slyší nebo si to domýšlí, vypravěč v er-formě může znát a popisovat téměř vše, co hlavní postava nevidí. Další výhodou, která z toho vyplývá, je potom to, že autora příběhu tolik nemusí trápit styl promluvy jednotlivých postav.Vypravěč je osobní (postava) nebo neosobní hlas, který tvůrce (autor příběhu) vyvíjí, aby informoval publikum o ději. Vypravěč může být anonymní, neosobní nebo samostatný subjekt, autor jako postava, nebo nějaká jiná postava objevující se a účastnící se na jejich vlastním příběhu, ať už fiktivním nebo faktickém.

Jaké máme formy vyprávění : Vypravování má tedy děj buď skutečný, nebo smyšlený. Vypravování může obsahovat monology (samomluvu), dialogy (rozhovory více postav), řeč přímou a nepřímou. Pokud při vyprávění nepoužijeme přímou řeč, jedná se o takzvaný popisný děj, nikoliv o klasické vypravování.

Jak poznat typy promluv

Typy promluv

Podle počtu mluvčích rozlišujeme: monolog (samomluva) – promlouvá jen jedna postava, buď nahlas nebo pro sebe v duchu (pak je to "vnitřní monolog") dialog (rozhovor) – postupně promlouvá několik různých postav a vzájemně na sebe reagují

Jak charakterizovat vypravěče : Vypravěče lze charakterizovat jako prostředníka mezi obsahem sdělení a čtenářem. Ve čtenářském povědomí nezřídka mylně splývá se samotným autorem. Vypravěč je fiktivním subjektem a nelze jej pokládat ani za interpreta autorových vlastních postojů a názorů.

Podle počtu mluvčích rozlišujeme: monolog (samomluva) – promlouvá jen jedna postava, buď nahlas nebo pro sebe v duchu (pak je to "vnitřní monolog") dialog (rozhovor) – postupně promlouvá několik různých postav a vzájemně na sebe reagují

Chybět nesmí ani závěr, kde se vypravěč opět vrací do přítomnosti a glosuje celé dění s větším nadhledem. Hlavním kritériem pro hodnocení vypravování je již zmíněná přítomnost napětí a gradace. Pokud tyto dvě věci Váš text postrádá, nejedná se o vypravování, ale o pouhý popis děje!

Jak vypadá vyprávění

Nezapomeňte: VYPRÁVĚNÍ – použití přímé řeči; příběh, který má spád; nadpis a odstavce ÚVAHA – v úvodu si položit řečnické otázky a na ně v textu odpovědět (na všechny!); uvést klady i zápory dané situace a v závěru vyvodit své stanovisko; pro oživení použít citát či přísloví CHARAKTERISTIKA – týká se vždy osoby; pozor …Personální vypravěč – je charakterizován na základě perspektivy vyprávění. Vyjadřuje to, co může znát postava (ale i více postav, které se ve výpovědích střídají) o sobě zevnitř i zvenčí.V úvodu byste měli nastínit, o čem vlastně celé vypravování bude, představit postavy, uvést místo a čas děje. Ve stati by se měl už celý příběh odehrávat. Určitě nezapomeňte na zápletku, zvrat a vyvrcholení. Zápletka, nebo také kolize, je část příběhu, kdy se začne něco dít.

Nezapomeňte: VYPRÁVĚNÍ – použití přímé řeči; příběh, který má spád; nadpis a odstavce ÚVAHA – v úvodu si položit řečnické otázky a na ně v textu odpovědět (na všechny!); uvést klady i zápory dané situace a v závěru vyvodit své stanovisko; pro oživení použít citát či přísloví CHARAKTERISTIKA – týká se vždy osoby; pozor …

Co je přímý vypravěč : Přímý vypravěč – projevuje se jako postava literárního díla s perspektivou zevnitř, která ovšem nemá možnost nahlížet sama sebe zvenčí, zatímco ostatní postavy nazírá právě touto vnější perspektivou.

Jak vypadá fejeton : Charakteristika fejetonu

Napsán je zábavným literárním slohem, mnohdy satiricky komentujícím či trefně ironizujícím vybrané dobové události. Časté jsou nadsázka, humorné postřehy nebo hyperboly. Typický humor obsahuje i užívání komických výrazů, slovních hříček či užití knižních tvarů.

Co je typické pro vyprávění

Podstata vypravování:

Vypravování jazykově zobrazuje události, příběhy se zápletkami (konflikty, kolizemi) a s jejich rozuzlením. Jsou podány často jako jedinečné, jako události, jeţ se staly jednou, ale ve své podstatě jako typické pro jistou dobu, společenské prostředí a jeho členy.

Zpráva patří mezi základní žurnalistické útvary. Měla by v sobě zahrnovat odpovědi na otázky co, kdo, kdy, kde a jak. Zpráva čtenářům přináší ucelené informace, rozšiřuje zprávu krátkou, dále uvádí další podrobnosti, skutečnosti i citace. Jedná se o útvar, kde by měla být dodržena objektivita, a to bez debat.Tiskové zprávy média zpravidla zveřejňují bezplatně. ✔ PR článek má za cíl především ovlivnit čtenáře, proto na rozdíl od tiskové zprávy nebývá tolik objektivní a firmy (případně jiné organizace) v něm prezentují svůj pohled na věc. Za PR článek se ve většině případů platí.

Jak by měl vypadat článek : Jak má článek vypadat Měl by být přehledně strukturován. Nejprve v úvodu představ, čím jsi se zabýval/a. Poslední částí článku by pak měl být závěr, kde shrneš své výsledky a případně navrhneš, jak by se dalo v bádání pokračovat a zmíníš, které otázky zůstávají nezodpovězeny.