Zájmena jsou ohebný slovní druh. Ve větě obvykle zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně je blíže určují. Příklady zájmen: já, my, ona, náš, jejich, jaký, někdo, žádný, se, jenž. Mluvnické kategorie zájmen: pád, číslo, rod, druh, vzor (ne všechna zájmena mají všechny kategorie).tázací (kdo, co, jaký, který, čí), vztažná (kdo, co, jaký, který, čí, jenž, …), neurčitá (někdo, něco, kdosi, cosi, leckdo, …), záporná (nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný, …).Vztažná zájmena spojují stejně jako spojky a vztažná příslovce souvětí. Mezi vztažná zájmena řadíme zájmena kdo, co, který, jaký, čí, jenž Vedlejší věty, jež připojujeme vztažnými zájmeny a příslovci, nazýváme vztažné (Muž, který včera přijel, … Navštívila místo, kde se narodila.

Které zájmeno může být vztažné a tázací : ukazovací (ten, ta, to) tázací (kdo, co, který) vztažná (kdo, co, jenž) neurčitá (kdokoli, cosi, každý, všichni)

Jaký druh zájmena je ho

Zájmena OSOBNÍ

– Nezapomeňte, že zájmena můžeme skloňovat, takže osobní zájmena jsou i tvary mě, mne, tobě, ho, mu, atd.

Jak se určují zájmena : U zájmen určujeme následující: jmenný rod (životnost), číslo, pád vzor a druh. Nutno říci, že při určování kategorie rodu, čísla a pádu nám pomůže podstatné jméno, které se k zájmenu váže.

Zájmena vztažná připojují vedlejší věty a jsou stejná jako zájmena tázací, navíc zahrnují JENŽ (např. Nevěděl, CO chce). Příklady: kdo, co, který, jaký, čí, jenž.

zájmena přivlastňovací (též posesiva) – můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich a zvratné zájmeno svůj. zájmena ukazovací (též demonstrativa) – ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám.

Co je vztažné věty

Vztažné věty (případně také přívlastkové věty, v angličtině relative clauses nebo adjective clauses) jsou vedlejší věty, které rozvíjí nějaké podstatné jméno. Jsou to věty, které toto podstatné jméno blíže určují, nebo pouze obsahují informaci pro posluchače navíc.Druhy zájmen

druh zájmen	zájmena
PŘIVLASTŇOVACÍ	můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich + svůj
UKAZOVACÍ	ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž + sám
TÁZACÍ	kdo co jaký který čí (+ přípona -pak -že)
VZTAŽNÁ	kdo, co, jaký, který, čí, jenž

Zvratné osobní zájmeno

1. Nominativ	—-
2. Genitiv	sebe
3. Dativ	sobě, si
4. Akuzativ	sebe, se
6. Lokál	sobě

Who se však používá pro životná podstatná jména (pro lidi) a which se používá pro neživotná (pro věci). U určujících vztažných vět lze místo who i which použít zájmeno that. Ne však u neurčujících vztažných vět! The man that told me the way was very polite.

Jak poznat větu Podmětnou : Vedlejší věta podmětná vyjadřuje podmět věty hlavní, tj. ve větě hlavní chybí podmět (Je směšné, když spolu nemluvíme.). Ptáme se na ni podobně jako na podmět otázkami kdo, co a celou větou hlavní (Kdo, co je směšné → Když spolu nemluvíme.).

Kde se používá that : that (tamten) a those (tamty) použijeme pro věci, které jsou od něho vzdálené, jsou u osoby, se kterou se mluví, nebo jsou u nějaké třetí osoby.

Jak nahradit that

Dozvíme se, že mluvíme-li o lidech, požijeme WHO, když mluvíme o věcech a zvířatech, použijeme WHICH a pak taky, že můžeme obě nahradit THAT. Dále si řekneme v jakých větách použijeme WHOSE a nakonec přidáme WHERE.

Jak větu předmětnou poznáme Ptáme se na ni, stejně jako na předmět, pádovými otázkami, s výjimkou prvního (to by byla, jak víme, vedlejší věta podmětná), přičemž nejčastěji se tážeme pádem druhým a čtvrtým, tedy: Koho/co Koho/čehoDruhy vět

1. . Věta s tečkou je oznamovací. Větou oznamovací něco někomu oznamujeme.
2. ! Věta s vykřičníkem je rozkazovací. U mírných rozkazů může být i tečka.
3. Věta s otazníkem je tázací. Větou tázací se na něco ptáme.
4. ., ! Na konci věty přací je nejčastěji tečka ale může být i vykřičník, větou si něco přejeme.

Kdy použít which a kdy that : Who se však používá pro životná podstatná jména (pro lidi) a which se používá pro neživotná (pro věci). U určujících vztažných vět lze místo who i which použít zájmeno that. Ne však u neurčujících vztažných vět! The man that told me the way was very polite.