Výraznou charakteristikou českých souhlásek je znělost. Pokud při artikulaci kmitají hlasivky, vzniká tzv. základní tón, který je nedílnou součástí jak samohlásek, tak znělých souhlásek (b, d, ď, g, v, z, ž, znělé ch, h, ř, dz, dž; j, l, r, m, retozubné m, n, ň, měkkopatrové n).Souhlásky, při jejichž tvoření hlasivky kmitají, označujeme jako znělé (např. [b], [d]) a souhlásky, při nichž jsou hlasivky v klidu, jako neznělé (např. [p], [t]).Znělé ř představuje základní variantu hlásky : řádný, pořád, dřevo. Neznělé ř se objevuje v postavení na konci slova před pauzou a v sousedství neznělého konsonantu: tvář, třást, bouřka. Hlásku ř nelze nahrazovat kombinací hlášek rž nebo rš; nikoli [ržada] nebo [ršada], ale [řada]; nikoli [za:rš], ale [za:ř].

Kolik má čeština souhlásek : Čeština má celkem 27 souhláskových fonémů, které se tradičně rozdělují podle způsobu a místa tvoření. U tzv. pravých souhlásek navíc existují dvojice lišící se svojí znělostí.

Jak poznat zdvojené souhlásky

Zdvojené souhlásky se objevují:

v složených slovech jako půl-litr. v odvozených slovech ve spojení s předponami od-, pod-, bez-, roz-, nej- … Například: nej-jasnější. ve slovech končících na -n, či mající -n- před koncovkou ve spojení s příponou -ný.

Jak vypadají měkké souhlásky : Známkou měkké souhlásky je to, že se po ní vždy píše i. Tady není dokonce možné ani to, aby se v grafické podobě po písmenu s háčkem objevilo y. Zajímavé je to, že ď, ť a ň se před samouhláskou obvykle píší bez háčku – změkčí je už samotná přítomnost i, případně ě.

Znělost je fonetická a fonologická vlastnost hlásek. Z akustického hlediska se jedná o přítomnost základní frekvence zvuku (F0), která je dána aktivní činností hlasivek (fonací) při jejich tvoření znělých hlásek.

Při asimilaci znělosti je potom spojení párových souhlásek buď celé znělé, nebo celé neznělé. V češtině se většinou připodobňuje souhláska předcházející k souhlásce následující (asimilace zpětná): prosba – [prozba], kdo – [gdo], bez tebe – [bestebe].

Kdy je ř znělé

Hláska ř V pozici mezi samohláskami nebo znělými souhláskami a rovněž na začátku slova před samohláskou zůstává ř vždy znělé (koření [kořeňí], hřbitov [hřbitof], dřevo [dřevo], ředitel [řeďitel]), přičemž na začátku slova způsobuje pravidelnou spodobu znělosti (např. k řízku [g řísku], tulák řekl [tulág řekl]).Čeština se vyvinula ze západních nářečí praslovanštiny na konci 10. století.Čeština neboli český jazyk je západoslovanský jazyk, nejbližší slovenštině, poté lužické srbštině a polštině.

Zdvojené souhlásky se objevují:

v odvozených slovech ve spojení s předponami od-, pod-, bez-, roz-, nej- … Například: nej-jasnější. ve slovech končících na -n, či mající -n- před koncovkou ve spojení s příponou -ný. Například: cenný.

Jak poznat n nebo nn : Dvě n se píšou u přídavných jmen odvozených příponou -ní, -ný od podstatných jmen, jejichž kořen končí na n nebo ň a ve slovech od nich odvozených: den – denní, okno – okenní, holeň – holenní, cena – cenný, cennost.

Jaké jsou měkké souhlásky : V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y. U písmen D, T, N volíme písmeno podle výslovnosti.

Co je Hchkrdtn

HCHKRDTN je druhé číslo zinu, který formou velkoformátových plakátů prezentuje devět nejzajímavějších projektů za rok 2014 vytvořených studenty nebo absolventy Institutu tvůrčí fotografie při Slezské univerzitě v Opavě.

Souhlásky (konsonanty) jsou takové hlásky, jejichž charakteristickým rysem (na rozdíl od samohlásek) je šum, který vzniká specifickým postavením či pohybem mluvidel.Spodoba znělosti u párových souhlásek

vyslovujeme vždy párovou souhlásku neznělou, respektive neznělá je celá koncová souhlásková skupina (koš [koš], lež [leš], hvozd [hvost]). Dvojice typu plod –⁠⁠⁠⁠ plot tak od sebe pouze na základě výslovnosti bez kontextu nerozeznáme, protože oba výrazy znějí stejně [plot].

Jak těžký je český jazyk : Pokud by vás zajímalo, jak je na tom čeština, ta podle některých statistik patří do top dvacítky a někdy dokonce do top patnáctky nejtěžších světových jazyků. Většina žebříčků se však shoduje, že mezi nejnáročnější světové jazyky patří následujících patnáct: čínština.