V dobách dávných i nedávných se žilo zcela jinak, než je tomu v současné době. Lidé byli podstatně skromnější, rodina byla opravdovýn základem. Lidé se řídili také jinými pravidly a zákony, ještě v 19. stolelí sloužili na panských dvorech a polích.Největším svátkem byly hody a posvícení, Vánoce a Velikonoce (děti chodily na koledu a na pomlázku). V zimě se setkávali u draní peří (vyprávěli si historky a zpívali). Museli robotovat a odevzdávat část toho, co sami vypěstovali. Zemědělství bylo velmi zaostalé, proto byly výnosy malé a práce velmi namáhavá.století žilo už jen 10 % Židů a většinu tvořily nejchudší vrstvy. V jednom malém bytě se někdy mačkaly tři rodiny, o jeden suchý záchod se dělili nájemníci z až deseti bytů, což představovalo zhruba třicet rodin. Je pochopitelné, že v takovém prostředí přímo bujely nakažlivé nemoci a panovala zde vysoká úmrtnost.

Jak se žilo v 14 století : Obecně se soudí, že životní situace obyvatel ve 14. století byla poměrně stabilizovaná, neproběhly žádné hospodářské ani sociální revoluce, každé panství či vesnice se řídilo pod-danským právem, nepsanými zákony sousedského soužití, větší přečiny soudili provinciální úředníci, někdy městské soudy.

Jak lidé žili v 19 století

Bohatí lidé si stavěli rodinné domy nebo vlastnili vel- ké byty. Byty bohatších měšťanů byly několikapokojové, často se salonem, dobře vybavené nábytkem, s toaletou a koupelnou, osvětlené plynovými lustry. Zařízení salo- nu reprezentovalo životní úroveň rodiny. V něm se rodina scházela s přáteli a hosty.

Kde bydleli delnici : To se dozvíte z následujícího textu. Typická dělnická rodina ve městě žila v malých domcích nebo bytech pavlačových domů vytvářejících dělnické kolonie či čtvrti. S ohledem na nedostatečnou lékařskou péči a špatné hygienické podmínky se zde často objevovaly infekční nemoci, přičemž obávanou byla zejména tuberkulóza.

Bydlení bylo i přes pozvolný vývoj v raném feudalismu, jímž procházel venkov a podhradí, většinou velmi nízké úrovně. Převládaly stavby zahloubené v zemi, a to jak na vsi, tak v podhradí – tzv. polozemnice. Začal se však ve větší míře používat kámen.

V čele vesnice stál rychtář. Obyčejně mu patřila největší usedlost ve vsi, často byl i majitel kovárny či krčmy. Sloužil majiteli vsi (šlechtici, králi, klášteru) jako úředník, který vybíral poplatky, dohlížel na pořádek, dohlížel na vykonávání práce pro vrchnost.

Jak zacal středověk

Za počátek středověku se nejobvykleji stanovuje pád západořímské říše roku 476, za jeho konec se nejčastěji udává rok 1492, což je rok objevení Ameriky, ale také zároveň rok dobytí poslední arabské pevnosti na Pyrenejském poloostrově.Počet obyvatel Evropy v raném středověku stagnoval kolem 25 až 30 milionů lidí.Stavba vlastního domku pro naprostou většinu dělníků nepřipadala z finančních důvodů v úvahu, výjimkou byly laciné domky na předměstích a nelegální stavby v koloniích. Chatrná obydlí v těchto koloniích byla také inspirací pro lidová pojmenování dělnických osad – jako např. Mexiko či Habeš.

Ve středověku byli zbožní především lidé vyšších společenských vrstev, zejména šlechta, měšťanstvo. Mnohem širší masa obyvatel z řad rolníků, řemeslníků ba i vojska a jiných nižších stavů přistupovalo k víře dosti vlažně a svébytně. Tito lidé nerozuměli latinským textům kazatele, víru si vysvětlovali po svém.

Jak se žilo na středověkém hradě : Největším luxusem ve středověku však bylo soukromí a teplo. Soukromí neměli obyvatelé hradu o nic více, než lidé na venkově. Hradní pán žil se svojí rodinou často v jedné místnosti, popřípadě dvou, kdy žena a děti měly teplotně příznivější, dřevem zateplenou místnost, a muž místnost sousedící.

Jak se žilo na středověkem hradě : Největším luxusem ve středověku však bylo soukromí a teplo. Soukromí neměli obyvatelé hradu o nic více, než lidé na venkově. Hradní pán žil se svojí rodinou často v jedné místnosti, popřípadě dvou, kdy žena a děti měly teplotně příznivější, dřevem zateplenou místnost, a muž místnost sousedící.

Jak dlouho trval raný středověk

Periodizace středověku

Středověk dělíme na následující období: Raný středověk (476 – 11. století)

textilní (textilák), přadelní (přadlák), lesní, stavební či hutní dělník. Podle míry vzdělanosti, resp. vyučení lze dělníky rozdělit na kvalifikované a nekvalifikované (pomocné). Společenská skupina dělníků se označuje jako dělnictvo nebo dělnická třída (ať už v Marxově, nebo Weberově pojetí).V raných fázích průmyslové revoluce nebylo výjimkou, že pracovaly i děti mladší dvanácti let, i když to zákon – také až od roku 1885 – nedovoloval. Dělníci bydleli různě a zpravidla ne příliš dobře. Například v domech postavených speciálně pro ně – v takzvaných dělnických koloniích či dokonce v dělnických kasárnách.

Kolik lidí žilo na hradě : Osazenstvo hradu však obvykle nemělo více jak tři desítky lidí. Ozbrojenců měl i bohatý pán často méně než tucet. Jejich rodiny žily v podhradí nebo v blízkých vesnicích. Také většina služebníků za prací na hrad pouze docházela a nebydlela zde.