Legato znamená doslova vázaně – jedná se o označení stylu hudebního přednesu, kdy jsou jednotlivé tóny hrány s co nejméně patrným oddělováním. Hudebník například nepřestane během změny tónu dýchat do nástroje nebo nepřeruší tah smyčce.Noty (notové hlavičky) se zapisují na linky a do mezer notové osnovy, při překročení s pomocnými linkami. Střídají se tóny tzv. základní tónové řady (c-d-e-f-g-a-h) a ty se opakují rozlišené indexem. Houslový klíč určuje pozici noty g1 na druhé lince.Tato notační zkratka znamená, že se tóny akordu nehrají současně, ale postupně zdola nahoru. V notaci se značí kolmou vlnovkou před akordem. U klavírních not se může vypisovat do každé osnovy samostatně (hrají obě ruce zároveň) anebo přes obě notové osnovy (hraje nejprve levá a poté pravá ruka).

Jak poznat noty : basovém klíči. Noty čteme vždy podle klíče, který nám určuje tónovou výšku. Pořadí tónů hudební abecedy zůstává v kterémkoliv klíči nezměněno. Basový klíč píšeme tak, že si na čtvrté lince naznačíme tečku a od této linky píšeme oblouček dolů až k první lince.

Co to je staccato

Staccato je styl hudebního přednesu, kdy jsou jednotlivé tóny hrány s co nejvýraznějším oddělením. Obvykle tón netrvá po celou zapsanou délku noty, ale je zkrácen a zbytek trvání noty nahrazen pauzou. Staccato se v notovém zápisu označuje tečkou nad nebo pod notou.

Jak jdou za sebou noty : V dnešní době se používají čtyři základní klíče: houslový, basový, altový (violový) a tenorový. Každý z těchto klíčů udává polohu jednoho tónu, a od něj se odvodí všechny ostatní. Přitom se vždy řídíme pořadím notové abecedy (C, D, E, F, G, A, H).

Nota půlová: nota půlová má prázdné bříško a nožičku. Značí se číslem 2. Počítáme ji na 2 doby. To znamená, že nota se hraje tak dlouho, než napočítáme dvě.

V dnešní době se používají čtyři základní klíče: houslový, basový, altový (violový) a tenorový. Každý z těchto klíčů udává polohu jednoho tónu, a od něj se odvodí všechny ostatní. Přitom se vždy řídíme pořadím notové abecedy (C, D, E, F, G, A, H).

Co to je Andante

Andante (z italského andare – pomalý pohyb), odpovídající v českém názvosloví označení krokem, volně, ale nikoli zdlouhavě, je hudební termín, který určuje tempo skladby nebo její části, jehož rychlost se pohybuje mezi adagio a allegro, konkrétně v časovém rozpětí cca 76-108/min.Pro pojmenování not slouží hudební abeceda – písmena v pořadí c, d, e, f, g, a, h. Tato písmena označují 7 tónů používaných v hudbě od nejnižšího (c) k nejvyššímu (h). Po notě h následuje nota pojmenovaná opět c' (o jednu oktávu vyšší než první c).Hodnota noty udává, kolik dob nota představuje a určuje relativní délku tónu:

• celá nota – 4 doby.
• půlová nota („půlka“) – 2 doby.
• čtvrťová nota („čtvrtka“) – 1 doba.
• osminová nota („osmina“) – půl doby.
• šestnáctinová nota („šestnáctina“) – čtvrt doby.
• dvaatřicetinová nota – osmina doby.

Portamento [portámento] = neseně. Tóny nasadíme každý zvlášť, „volným pádem“.

Jak jdou za sebou Becka : pořadí béček ve stupnicích je: b, es, as, des, ges, ces, fes.

Jak se počítají noty : Hodnota noty udává, kolik dob nota představuje a určuje relativní délku tónu: celá nota – 4 doby. půlová nota („půlka“) – 2 doby. čtvrťová nota („čtvrtka“) – 1 doba.

Jak vypadá Půlová pomlka

Pomlka půlová leží na lince a vypadá jako cihla, která spadla z horní linky. Můžeme si jí zapamatovat i podle toho, že když cihla spadne, snadno se rozbije na 2 půlky, proto pomlka půlová.

Tečka, kterou má za sebou napsánu určitá nota, značí prodloužení – a to prodloužení o polovinu délky oné noty: osmina s tečkou je tedy prodloužena o šestnáctinu. Může se stát, že následující hodnota bude onen „zbytek“ druhé osminy (šestnáctina).Basový klíč se můžete učit buď úplně nezávisle na houslovém a nebo využít převodu. Převod mezi basovým a houslovým se dělá takto: Notu v basovém klíči si představíte v houslovém o 2 noty výš a odeberete 2 oktávy (označení 2,1,malé,velké). Příklad: Zde máte v basovém klíči notu, která je v houslovém klíči a1.

Kolik je oktáv : Tónová soustava obsahuje celkem devět oktáv, z nichž každá má své jméno. Podobně se jmenují tóny, které do jednotlivých oktáv patří, například kontra A, malé d, jednočárkované g apod.