mitóza a meióza

Jednobuněčné organizmy se dělením zároveň množí, u mnohobuněčných se tak nahrazují mrtvé buňky a zvyšuje se počet buněk. Hlavním rysem dělení buňky je genetická věrohodnost, kdy dceřiné buňky jsou duplikáty rodičovských. Sled událostí tohoto procesu se u eukaryotických buněk nazývá buněčný cyklus.Mitóza je standardní dělení tělních buněk, při kterém z jedné diploidní buňky mateřské vznikají dvě diploidní buňky dceřiné.Mitóza. Mitózou vznikají tělní (somatické) buňky. Dochází k rovnoměrnému dělení genetické informace, kdy dceřiné buňky mají stejný počet chromozomů jako původní buňka (u člověka jsou diploidní).

Co je to Interfaze : Interfáze je období mezi dvěma mitózami (děleními) buňky. V této fázi se buňka vzpamatovává z prodělané mitózy. Dále buňka plní svou funkci v rámci tkáně, a připravuje se na další mitotické dělení. Chromozomy jsou rozvolněné a probíhá semiautonomní replikace DNA (zdvojení chromatid).

Co je to Diploid

angl. diploid cells, buňky obsahující ve své genetické výbavě každý chromosom ve dvou homologních kopiích (vyjma chromosomů pohlavních, které mohou být přítomny pouze v jediné kopii, srov. buňky haploidní).

Co je to Apoplast : V rámci rostlinných pletiv či celých rostlin se pak často užívá pojem symplast (pro navzájem propojené protoplasty sousedních buněk) a apoplast (pro systém jejich buněčných stěn a mezibuněčných prostor).

Mitóza je poslední fází buněčného cyklu následující za G2 fází. Zajišťuje růst a diferenciaci buněk, jejich obnovu a ve vývoji se podílí na rozdělení zygoty. Jedná se o "dokonale načasovaný" sled událostí, který zahrnuje dělení jádra (vlastní mitóza) a dělení buňky (cytokineze).

Meióza (zrací dělení) je proces redukčního dělení buňky, který probíhá ve dvou po sobě následujících děleních a jehož výsledkem jsou buňky s haploidním počtem chromozomů. Meiotickým dělením vznikají pohlavní buňky (gamety).

Co je to Symplast

tečky (malé otvory), kterými procházejí plazmodezmy – vlákna cytoplazmy spojující protoplasty sousedních buněk. V rámci rostlinných pletiv či celých rostlin se pak často užívá pojem symplast (pro navzájem propojené protoplasty sousedních buněk) a apoplast (pro systém jejich buněčných stěn a mezibuněčných prostor).- buňka, které se svou velikostí, tvarem nebo obsahem výrazně liší od buněk okolního pletiva. V idioblastech se často hromadí určité látky (silice, pryskyřice, alkaloidy) a protože tyto látky bývají často z buňky i vylučovány, jsou idioblasty řazeny k vyměšovacím pletivům.Buněčný cyklus je posloupnost vzájemně koordinovaných procesů, které vedou od jednoho buněčného rozdělení k následujícímu buněčnému dělení. Rozdělení na víceméně totožné buňky dceřiné předpokládá zdvojení genetického materiálu a ostatních funkčních kapacit buňky během buněčného cyklu.

Meióza (redukční dělení) je dělení jádra, při kterém vznikají jádra pohlavních buněk s počtem chromozomů redukovaných na polovinu. Proces meiózy lze rozdělit na dvě na sebe navazující dělení: heterotypické (I.

Co je to Gutace : Gutace aneb slzení rostlin je vyloučení většího množství vody, v které mohou být rozpuštěné minerální látky (NaCl, CaCO3, KCl, MgCl2…) v kapalném stavu. To znamená výdej vody po kapkách (gutta = kapka) pomocí hydatod (nejčastěji na okrajích listů).

Co je to Sklerenchym : Sklerenchym je rostlinné pletivo, někdy se mu říká kamenné buňky. Vyskytuje se v plodech (je dobře pozorovatelné mikroskopem v hrušce) a svazcích cévních. Neobsahuje mezibuněčné prostory, tzn. interceluláry.

Jak dlouho trvá buněčný cyklus

Buněčný cyklus je definován obdobím od vzniku buňky (která vznikla dělením mateřské buňky) až do stadia, kdy dojde opět k rozdělení na dvě buňky dceřiné. Toto období, trvající u některého typu buněk 20–24 hodin, u jiného mnohem déle (např.

„Buněčné dýchání (buněčná respirace) je základní metabolický děj eukaryot, při kterém se rozkladem glukózy za přítomnosti kyslíku uvolňuje energie (v podobě ATP) využitelná pro buněčné děje.Heterofylie (nebo též různolistost) je schopnost určitých druhů rostlin vytvářet na jednom exempláři odlišné tvary a velikosti listů. Tento jev bývá způsoben vnějšími vlivy, například výživou. Mezi známé druhy rostlin, které mají tuto schopnost patří například blahovičník, břečťan, pámelník, nebo topol.

Co je Transpiracni proud : Transpirace je výdej vody povrchem rostlin, respektive listem. Je ukončením tzv. transpiračního proudu, který vede vodu z kořenů cévními svazky do listů. Jde o samovolné odpařování vody, takže se jedná o zcela pasivní děj.