Kořen slova je zakončen na písmeno „n“, další výrazy se tedy tvoří za pomoci přípony „-ný“, „-nost“ atd. Pozor si však dávejme na slovo „povinen“, to se píše pouze s jedním „n“, nikoliv povinnen. Příklady: V zimě je povinnost mít na autech zimní pneumatiky.Z hlediska pravopisu je důležité, že v tomto výrazu píšeme dvě „n“, tedy povinnost, nikoli povinost, stejně jako u příbuzných slov typu povinný, povinně (nikoli poviný, povině). Důvodem je to, že kořen slova je zakončen na „n“ a příslušné výrazy se tvoří pomocí přípon „-ný“, „-nost“ apod.Dvě n se píšou u přídavných jmen odvozených příponou -ní, -ný od podstatných jmen, jejichž kořen končí na n nebo ň a ve slovech od nich odvozených: den – denní, okno – okenní, holeň – holenní, cena – cenný, cennost.

Jaké i se píše po slově : V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y. U písmen D, T, N volíme písmeno podle výslovnosti.

Jaké i se píše ve slově bych

Vyjmenovaná slova, ve kterých se vždy píše tvrdé Y (včetně slov příbuzných): B: být (bych, bys, by, bychom, byste, abych, abys, aby, …, kdybych, kdybys, kdyby, …, bytí, živobytí, bývat, bývalý, byt, bytná, bytový, bytelný, bytost, bydlit, bydliště, obydlí, bydlo (tj.

Kdy se píšou dvě S : Zdvojená písmena se píší i ve slovech měkký, měkkýš, měkkost (ale měkoučký). Dvě š se píší ve tvarech 2. stupně přídavných jmen, jejichž kořen je zakončen na ch – sušší, hlušší, ale např. hluší lidé.

Psaní jednoho n

Jedno n se píše: u přídavných jmen odvozených příponou ‑í od jmen pojmenovávajících zvířata, jejichž kořen končí na ‑n: havran –⁠⁠⁠ havraní, kuna –⁠⁠⁠ kuní, slon –⁠⁠⁠ sloní (srov. ryba –⁠⁠⁠ rybí), a od příčestí trpných: dán –⁠⁠⁠ daný, chráněn –⁠⁠⁠ chráněný, konán –⁠⁠⁠ konaný.

Pro psaní koncovek je důležité rozlišení měkkých a tvrdých přídavných jmen, viz téma druhy přídavných jmen. U měkkých přídavných jmen (vzor jarní), píšeme vždy měkké I. U tvrdých přídavných jmen (vzor mladý) píšeme tvrdé Y, nikoliv však ve všech tvarech!

Kdy se píše byly a byli

Základní pravidlo pro shodu přísudku s podmětem v množném čísle je, že pokud je podmět v rodě mužském životném, píšeme -i (muži byli), pokud je v rodě mužském neživotném anebo ženském, píšeme -y (stoly byly, ženy byly), pokud je v rodě středním, píšeme -a (prasata byla).Spisovná je pouze podoba měli bychom, ale v neformálním projevu se často setkávámi i s tvarem měli bysme. Podoba měli by jsme je hyperkorektní.Předložka „s“ se pojí zejména se 7. pádem – instrumentálem (s kým, s čím). Tedy kdo s kým. Krom toho, psaní těchto předložek nepodléhá prakticky žádným výjimkám.

Obecné poučení Předponami s(e)‑, z(e)‑ se od sloves nedokonavých (končit, trávit, křížit, tížit) tvoří slovesa dokonavá (skončit, strávit, zkřížit, ztížit). Zatímco předpona z‑ má v takových případech pouze zdokonavující význam, předpona s‑ dodává mnohdy ještě význam další.

Jak určovat n nn : Dvě n píšeme pokud:

1. kořen podstatného jména končí na -n, -ň. Přídavná jména od nich odvozená se píší s příponou -ní, -ný s dvěma n: výkon – výkonný, tepna – tepenný.
2. přídavná jména, u nichž sice výchozí podstatné jméno neexistuje nebo se nepoužívá, ale kořen končí na -n: všestranný, povinný…

Jaké i se píše na konci příjmení : měkké -i, např.: Novákovi, Jan a Petr Novákovi, Jana a Petr Novákovi. (Pozor si však musíme dávat na 4. pád: dopis pro Jana a Petru Novákovy.) Příjmení, která se skloňují podle vzoru přídavných jmen, mají dvě možné koncovky: manželé Novotných, Veselých i manželé Novotní, Veselí.

Jak se píše děti byly

Je totiž potřeba si pamatovat, že zatímco dítě (v jednotném čísle) je rodu středního, děti (v množném čísle) jsou rodu ženského. Tomu odpovídají i zakončení slovesných tvarů. Vždy píšeme, že děti byly, děti si hrály, děti skákaly, děti plakaly (nikoli děti byli, děti si hráli, děti skákali, děti plakali).

Jde‑li o muže nebo o muže a ženy zároveň, mužský rod má přednost před ženským, píšeme ‑i: Byli jsme rádi, že máme klid na sledování sportovního přenosu.Podmiňovací tvar slovesa „být“ v 1. osobě množného čísla má pouze jednu korektní variantu, a sice bychom. Ostatní tvary typu bysme, by jsme*nebo *byjsme jsou nesprávné.

Jak poznat s nebo z : Obecné poučení Předponami s(e)‑, z(e)‑ se od sloves nedokonavých (končit, trávit, křížit, tížit) tvoří slovesa dokonavá (skončit, strávit, zkřížit, ztížit). Zatímco předpona z‑ má v takových případech pouze zdokonavující význam, předpona s‑ dodává mnohdy ještě význam další.