Z obecné chemie víme, že pKa je rovno záporně vzatému dekadickému logaritmu z Ka. Čím nižší je hodnota pKa, tím silnější je daná kyselina. V organické chemii hodnotu pKa hojně využíváme. Z toho důvodu je dobré této veličině dobře porozumět.Hodnotu disociační konstanty lze tedy vypočítat změřením aktivit solvatovaného protonu, aniontu kyseliny a nedisociované formy kyseliny. Absorbuje – li solvatovaná forma aniontu, či nedisociované kyseliny elektromagnetické záření ve vhodné oblasti vlnových délek, je možno k měření použít spektrofotometrickou metodu.Disociační konstanta kyseliny KA je číselným vyjádřením protolytické rovnováhy, která nastane při disociaci kyseliny v roztoku. V praxi se obvykle konstanta acidity vyjadřuje ve formě záporného dekadického logaritmu disociační konstanty kyseliny při teplotě 25°C jako pKA.

Co je ka v chemii : Napíšeme si naší rovnovážnou konstantu Ka, jenž nazýváme disociační konstanta kyselin. Toto je tedy disociační konstanta kyselin. Jak všichni dobře víme, když píšeme vztah pro rovnovážnou konstantu, vždy píšeme koncentraci produktů děleno koncentrace reaktantů.

Čím vyšší pKa

☑ Čím je hodnota Ka větší, tím je hodnota pKa menší. ☑ Čím je hodnota pKa větší, tím je hodnota Ka menší. ☑ Čím je hodnota pKa menší, tím je kyselina silnější. ☑ Čím je hodnota Ka menší, tím je hodnota pKa větší.

Jak se počítá pH : Pro vyjádření acidobazických vlastností vodných roztoků se zavádí veličina pH, případně pOH. Pro silné kyseliny a zásady platí: pH = -log c(H3O+), kde c(H3O+) je koncentrace oxoniových kationů

Disociační konstanta určuje kde a za jakých podmínek bude docházet k absorpci, distribuci a vylučování z těla, a proto jejich stanovené hodnoty jsou žádány farmaceutickými firmami či lékařem. Např. slabé kyseliny se lépe adsorbují v kyselém prostředí žaludku, než v zásaditém prostředí střev.

Konstanta bazicity

(nebo také disociační konstanta zásady) ‍ popisuje jak velká část molekul zásady se v roztoku rozloží na ionty. Čím vyšší je hodnota ‍ , tím je zásada silnější a naopak.

Jak poznat silnou a slabou kyselinu

Jako silné kyseliny a zásady označujeme takové molekuly, které v roztoku zcela disociují (tzn. rozloží se na ionty). Oproti tomu se slabé kyseliny a zásady rozkládají jen částečně a reakce rozkladu na ionty je vratná.Aktuální přehled studia pro rok 2024/2025:

indikátor	zbarvení v prostředí
	kyselém	zásaditém
methylová žluť	červené	žluté
methylová oranž	červené	žl.-oranž.
lakmus	červené	modré

u kyslíkatých kyselin obecně platí, že nejslabší jsou ty, v jejichž molekulách se shoduje počet atomů H a O. Čím více je atomů O ve srovnání s H, tím je kyselina silnější (lze vysvětlit i indukčním efektem atomů kyslíku, který způsobuje kyselost vodíku).

pOH = -log c(OH-), kde c(OH-) je koncentrace hydroxidových anionů

Jak se počítá koncentrace : Výpočty látkové (molární) koncentrace

c = n/V. Obvykle se látková koncentrace vyjadřuje v jednotkách mol/l (mol dm–3) a můžeme se setkat se starším značením 1 mol/l = 1 M. Vypočítejte látkovou koncentraci NaCl ve 200 ml roztoku, na jehož přípravu jsme použili 10 g NaCl (M = 58,44 g/mol).

Jak poznat která kyselina je silnejsi : u kyslíkatých kyselin obecně platí, že nejslabší jsou ty, v jejichž molekulách se shoduje počet atomů H a O. Čím více je atomů O ve srovnání s H, tím je kyselina silnější (lze vysvětlit i indukčním efektem atomů kyslíku, který způsobuje kyselost vodíku).

Jak poznat sílu kyseliny ze vzorce

Orientační určení síly kyslíkatých kyselin

1. velmi slabé kyseliny: HnXOn, například HClO, H3BO3,
2. slabé kyseliny: HnXOn+1, například H2CO3, HNO2,
3. silné kyseliny: HnXOn+2, například H2SO4, HClO3, HNO3,
4. velmi silné kyseliny: HnXOn+3, například HClO4, HMnO4.

Jako silné kyseliny a zásady označujeme takové molekuly, které v roztoku zcela disociují (tzn. rozloží se na ionty). Oproti tomu se slabé kyseliny a zásady rozkládají jen částečně a reakce rozkladu na ionty je vratná.Kyselina fluoroantimoničná

Co je zač: Nejsilnější kyselina na světě. Řadí se mezi tzv. superkyseliny.

Co to je poh : Plán odpadového hospodářství (POH) zpracovávají obce a města, která ročně produkují více než 10 t nebezpečného odpadu nebo více než 1 000 t ostatního odpadu.