Výživné se počítá jen z oficiálních příjmů. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodující odůvodněné potřeby dítěte (a jeho majetkové poměry), které zpravidla rodič (nejčastěji matka) vyčísluje. Mnohdy se matka omezí jen na složenky, které se dítěte týkají (školkovné, obědy, kroužky, pojištění a podobně).Dle českého práva se částka výživného určuje podle:

čistých příjmů rodičů ze zaměstnání, podnikání, důchodu či sociálních dávek. životní úrovně rodičů – majetek rodičů (finanční prostředky, nemovitosti, auta…) nebo využívání prostředků společnosti, v rámci které rodiče podnikají, pro vlastní potřebu.Například výživné na dítě v předškolním věku by mělo dosahovat cca 14 % čisté mzdy, pokud ale má rodič dvě děti, pak se částka snižuje na 12 %. Tip: Vyživovací povinnost mezi manžely není v podvědomí tak rozšířená jako vyživovací povinnost k dětem. Někdy se výživné laicky označuje slovy alimenty.

Co je nad rámec výživného : U společné nebo střídavé péče může být výživné rodičům stanoveno. U střídavé péče se se stanovením výživného oběma rodičům setkáváme poměrně běžně, u společné péče výživné stanoveno rodičům zpravidla nebývá. Platby nad rámec výživného – jsou platby, které jsou dobrou vůlí druhého (platícího) rodiče.

Jaké věci soud zohledňuje při určování výživného na dítě

Dle českého práva se částka výživného určuje podle:

čistých příjmů rodičů ze zaměstnání, podnikání, důchodu či sociálních dávek. životní úrovně rodičů – majetek rodičů (finanční prostředky, nemovitosti, auta…) nebo využívání prostředků společnosti, v rámci které rodiče podnikají, pro vlastní potřebu.

Co patří do výživného : Výživné nepředstavuje pouze částku, která má oprávněné osobě zajistit jídlo – ačkoliv to k tomu závěru, již právě s odkazem na latinský původ slova alimenty, svádí –, ale jedná se skutečně o veškeré odůvodněné potřeby dítěte. Ty zahrnují i bydlení oprávněné osoby, její lékařskou péči, vzdělání a zájmové činnosti.

Zákon o rodině tedy chápe výživné v širším smyslu a rozumí jím nejen vlastní výživu, nýbrž i uspokojování všech nezbytných potřeb kulturního člověka, tj. nejen potřeby stravování, ošacení a bydlení, ale i potřeby kulturní, sportovní, rekreační, léčebné apod. V tomto pojetí je užíváno i pojmu vyživovací povinnost.

Vyživovací povinnost rodičů vůči dětem trvá až do doby, dokud děti nejsou schopny se samostatně živit. Nejčastěji tedy po dobu studia na střední či vysoké škole. Pokud je studium ukončeno už v 18 letech a dítěti nic nebrání v zahájení vlastní výdělečné činnosti, rodiče mu dále výživné platit nemusí.

Na koho se vztahuje vyživovací povinnost

Kromě rodičů a dětí může vzniknout vyživovací povinnost i mezi bývalými manžely a dalšími příbuznými. Na výživné vzniká nárok tomu, kdo není z objektivních důvodů samostatně schopen uspokojit své základní potřeby. Aby bylo přiznáno výživné, musí příčina této neschopnosti pocházet už z období manželství.