Nově si Pu rozšíříme o:

1. Míry (ptáme se: DO JAKÉ MÍRY JAK MOC NAKOLIK) – Pu mí.
2. Příčiny (ptáme se: PROČ – Z JAKÉHO DŮVODU NAČ
3. Účelu (ptáme se: ZA JAKÝM ÚČELEM Z JAKÉHO DŮVODU) – Pu úč.
4. Podmínky (ptáme se: ZA JAKÉ PODMÍNKY V JAKÉM PŘÍPADĚ) –
5. Přípustku (ptáme se: I PŘES CO NAVZDORY ČEMU) – Pu pří.

Na statická se ptáme otázkou KDE (Bydlí v Praze.) Na dynamická ODKUD (Z okna se linula vůně.), KUDY (Běžte přes les.) Kam (Šel ke srubu.) K příslovečnému určení místa patří i obrazná pojmenování založená na místním pojetí: Zavedl do toho chaosu pořádek.Příslovečné určení přípustky (PU přípustky)

Ptáme se: I přes jakou skutečnost

Kolik je příslovečné určení : Na základě toho, jakou otázku použijeme a jaké bližší okolnosti jsou příslovečným určením rozvíjeny, rozlišujeme několik druhů: příslovečné určení místa, času, způsobu, míry, příčiny, účelu, podmínky, přípustky.

Jak se ptame na PU priciny

• Ptáme se na něj: Za jakým účelem
• Připili si na zdraví. Za jakým účelem Na zdraví (aby byli zdraví).

Co je příslovečné určení zpusobu : PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBU (adverbiále modi)

V standardních mluvnicích je vnitřní klasifikace p.u.z. u jednotlivých autorů dosti různá, neboť se vždy opírá spíše o věcné významy, které lze odvodit na základě znalostí světa, k němuž věta referuje, než o významy jazykové.

Syntaktická závislost p.u. na jiném výrazu se tedy – na rozdíl od předmětu – nevyjadřuje morfologicky (ani ↗rekcí ani ↗shodou), proto mohou p.u. – a předmět nikoli – vyjadřovat ↗příslovce, která jsou neohebný slovní druh, a rysy rodu, čísla ani pádu nemohou vyjádřit: číst Předmět[jménoromán // přísl.ø] P.U.[jménocelý …

Jak poznat doplněk

Doplněk se váže na dva větné členy zároveň. Tím je unikátní. Jednou z vazeb je vždy vazba na přísudek. Druhá vazba je spojení buď s podmětem (Chlapec ležel nemocen), nebo s předmětem (Našli jsme ho promrzlého).

Jak se značí příslovečné určení

Tradiční mluvnice rozlišují (a) ↗příslovečné určení místa, (b) ↗příslovečné určení času, (c1) ↗příslovečné určení způsobu a (c2) ↗příslovečné určení míry (v některých syntaxích jsou (c1) a (c2) pokládány za jeden typ), (d) ↗příslovečné určení podmínky, (e) ↗příslovečné určení přípustky, (f) ↗příslovečné určení účelu a …Doplněk (též atribut verbální) je rozvíjející větný člen, který rozvíjí zároveň dva větné členy – na jedné straně buď podmět (subjektový doplněk) nebo předmět (objektový doplněk) a na druhé straně přísudek.Tradiční mluvnice rozlišují (a) ↗příslovečné určení místa, (b) ↗příslovečné určení času, (c1) ↗příslovečné určení způsobu a (c2) ↗příslovečné určení míry (v některých syntaxích jsou (c1) a (c2) pokládány za jeden typ), (d) ↗příslovečné určení podmínky, (e) ↗příslovečné určení přípustky, (f) ↗příslovečné určení účelu a …

Doplněk vyjadřuje vlastnost, kterou má podstatné jméno jen za určitého děje, např. Děvčata běhala bosa. Nebo vlastnost, která se doplňku přisuzuje dějem, např. Honzu zvolili důvěrníkem.

Co je doplněk příklady : ➢ Většinou se pojí se spojovacím výrazem: jako (jako učitel), coby (coby nejchytřejší), za (za vedoucího) ➢ Ve většině případů stojí doplněk na konci věty. Například: Chlapci běhali bosi.

Jak najít ve větě doplněk : Doplněk závisí na 2 členech: na slovesu (přísudku) a zároveň na podstatném jméně nebo případně zájmeně (většinou podmětu nebo předmětu). Ptáme se na něj: Jaký Jako kdo Jako co

Jak zjistit doplněk

Jak poznat doplněk

Doplněk se váže na dva větné členy zároveň. Tím je unikátní. Jednou z vazeb je vždy vazba na přísudek. Druhá vazba je spojení buď s podmětem (Chlapec ležel nemocen), nebo s předmětem (Našli jsme ho promrzlého).

Doplněk značíme D, popř. Do. NA ČEM VE VĚTĚ ZÁVISÍ Tento rozvíjející větný člen závisí ve větě současně na dvou členech.