Doplněk (též atribut verbální) je rozvíjející větný člen, který rozvíjí zároveň dva větné členy – na jedné straně buď podmět (subjektový doplněk) nebo předmět (objektový doplněk) a na druhé straně přísudek.Jak poznat doplněk

Doplněk se váže na dva větné členy zároveň. Tím je unikátní. Jednou z vazeb je vždy vazba na přísudek. Druhá vazba je spojení buď s podmětem (Chlapec ležel nemocen), nebo s předmětem (Našli jsme ho promrzlého).➢ Většinou se pojí se spojovacím výrazem: jako (jako učitel), coby (coby nejchytřejší), za (za vedoucího) ➢ Ve většině případů stojí doplněk na konci věty. Například: Chlapci běhali bosi.

Na čem závisí předmět : Jak už jsme si řekli, předmět rozvíjí přísudek dané věty. Nejčastěji tedy závisí na slovesu (jak jsme se přesvědčili v příkladových větách), někdy ale může být řízen také přídavným jménem (pokud rozvíjí slovesně-jmenný přísudek), například Taška je plná knih.

Co vyjadruje doplněk

Doplněk vyjadřuje vlastnost, kterou má podstatné jméno jen za určitého děje, např. Děvčata běhala bosa. Nebo vlastnost, která se doplňku přisuzuje dějem, např. Honzu zvolili důvěrníkem.

Kolik je větných členů : V češtině rozlišujeme následující větné členy:

• podmět.
• přísudek.
• přívlastek.
• předmět.
• příslovečné určení
• doplněk.

Na přívlastek se ptáme otázkami: Jaký Který Čí. Je nejčastěji vyjádřen přídavným jménem (moudrý pán), zájmenem (naše teta), číslovkou (pátý žák), podstatným jménem (úpravy stránky) a dalšími. Předmět je rozvíjející větný člen závisející na rozvíjeném slovesu nebo slovesném přídavném jménu.

To znamená, že doplněk dále rozvíjí základní větné členy, podmět a přísudek. Doplněk je speciální v tom, že se jako jediný větný člen váže na podstatné jméno (podmět nebo předmět) a na sloveso (přísudek). V některých případech nám odhalení a určení doplňku může činit potíže.

Co rozvíjí přísudek

Předmět (větný člen)

Předmět je rozvíjející větný člen. Předmět souvisí s přísudkem věty a dále ho rozvíjí.Předmět doplňuje sloveso nebo přídavné jméno. Ptáme se na něj všemi pádovými otázkami kromě otázek 1. a 5. pádu. Markéta utrhla ze stromu jablko. Koho, co utrhla MarkétaPředmět neboli objekt je rozvíjející větný člen závisející na rozvíjeném slovesu nebo přídavném jménu, s nimiž tvoří syntagma (skladební dvojici). Vyjadřuje osobu, zvíře nebo věc, kterých se slovesný děj týká, na co přechází, co jím vzniká. V pasivních větách může předmět představovat i původce děje.

Předmět doplňuje sloveso nebo přídavné jméno. Ptáme se na něj všemi pádovými otázkami kromě otázek 1. a 5. pádu. Markéta utrhla ze stromu jablko. Koho, co utrhla Markéta

Jak se ptát na větné členy : Větné členy

• Podmět vyjadřuje původce děje nebo nositele činnosti, je vždy v 1. pádě. Ptáme se na něj: Kdo, co Na stromě rostou jablka. Kdo, co roste na stromě Jablka.
• Přísudek vyjadřuje činnost nebo stav podmětu. Ptáme se na něj: Co dělá podmět Na stromě rostou jablka. Co dělají jablka Rostou.

Jak se oznacuji větné členy : Holý větný člen je obvykle tvořen jedním slovem, které může být navázáno předložkou nebo sponou. Rozvitý (rozvinutý) větný člen je tvořen holým větným členem a všemi dalšími větnými členy, které holý větný člen postupně nebo souřadně dále rozvíjejí.

Jak se ptáme na přívlastek

Stojí většinou před podstatným jménem (v antepozici) a nejčastěji je reprezentován přídavným jménem, nebo zájmenem, zastupujícím přídavné jméno. Na přívlastek shodný se ptáme otázkami: jaký, který, čí. Při větném rozboru se označuje zkratkou PkS nebo AtK (atribut kongruentní).

přívlastek neshodný (Pkn):

jm. v rodě, čísle ani pádě – např. budova školy, pomoc lidem, dárek kamarádovi, cesta dolů (ptáme se: Jaký KterýPřísudek vyjadřuje činnost nebo stav podmětu. Přísudek může být vyjádřen slovesem, slovesem a zvratným zájmenem se/si, několika slovesy, slovesem a přídavným/podstatným jménem. Ptáme se na něj: Co dělá podmět Na stromě rostou jablka.

Co se váže na podmět : Ve větě je podmět = podstatné jméno či zájmeno v 1. pádu a přísudek = sloveso v určitém tvaru. Tato dvojice na sebe však váže další větné členy a větví se. Podmět a přísudek je však základním kamenem, ze kterého se může věta rozšiřovat.