Mluvte o tom, co děláte, ne jakou máte funkci

Během úvodu se nezabývejte tím, co jste v životopise zvýraznili tučným písmem (nebo dali hned na začátek). Váš titul znají, raději jim řekněte, proč jste přišli a co pro ně můžete udělat. Váš úvod by měl být věcný a měl by vás odlišit od všech ostatních uchazečů.Vždy by mělo platit, že společensky významnější osoba podává jako první ruku, první usedá a první vchází do dveří. Jedině, kdy přednostní pravidlo neplatí, je při scházení ze schodu a při vstupu do restauračních a neznámých prostor. Zde vchází první muž a zasadí se tak o větší bezpečí přítomné dámy.Obecně se jako první představuje muž ženě, mladší staršímu, služebně níže postavený služebně výše postavenému. Ve výjimkách se výrazně mladší žena představuje jako první muži výrazně staršímu či zasloužilému. Uchazeč by se neměl představovat v úvodu za chůze či zastavovat náhodné osoby na chodbě při čekání na pohovor.

Jak se originálně představit : Užívejte si svůj projev, pochodujte, gestikulujte, využívejte mimiku tváře a tón hlasu k tomu, abyste dali najevo své nadšení pro dané téma. Nebojte se být výrazní a nebojte se to trochu přehnat! Můžete být pouze příliš nudní. Nikdy nemůžete být až příliš originální nebo až příliš okouzlující.

Jak sám sebe představit

Proto, abyste se k jejich sepsání dostali co nejsnadněji, si nejprve zkuste odpovědět na tyto otázky:

1. Co vás dělá tím, kým jste
2. Na co jste pyšní
3. Co jste doposud dokázali
4. Kde jste sbírali zkušenosti
5. Jaké jsou vaše silné stránky
6. Čeho byste chtěli v životě dosáhnout A proč
7. Kam směřujete Jaká je vaše vize

Jak se krátce představit : Představení uchazeče v životopise patří na samotný začátek a je sebevědomým prohlášením o tom, kdo jste, kde jste byli dosud a co hodláte dělat dál. Představením máte zaujmout příjemce a přimět jej k tomu, aby si přečetl i ostatní části životopisu.

Představování se ujímá osoba, která ostatní zná, případně hostitel. Osobě starší/společensky významnější představujeme osobu mladší/společensky méně významnou, ženě představujeme muže.

Je obecně známo, že máme chodit vedle ženy nalevo. I zde však platí pár výjimek, např. pokud je cesta na pravé straně značně horší. Sedět (např.

Kdo zdraví první při vstupu do místnosti

První také zdraví ten, kdo je příchozí. První zdraví také ženy a dívky výrazně staršího muže.Musí být srozumitelný, jednoduše zapamatovatelný a autentický. Musíte být s jeho obsahem bezpodmínečně ztotožnění. Jedině tak budete mít úspěch (dobrý obchodník je ten, který svému produktu naprosto věří) – věřte proto sami sobě. S tím souvisí i vyloučení jakkoliv negativně laděných vět, případně známky pochybností.Něco se stalo

1. Zklidnění sebe sama. Během života se někdy dostáváme do náročných situací.
2. Pravidelný čas na sebe. V dlouhodobých náročných situacích je důležitý pravidelný čas na sebe sama, kdy můžeme navzdory okolnostem dělat to, co nás baví a co nás nabíjí energií.
3. Projevte své emoce.
4. Soustřeďte se na svůj dech.

Jako první zdraví podřízený nadřízeného, společensky méně významná osoba osobu významnější, mladší osoba osobu starší, muž ženu.

Kdo podává první ruku žena nebo muž : Společensky významnější je osoba starší, než vy. Žena je ve společnosti vždy významnější, než muž. Ruku tedy podává vždy první žena, výjimkou je například prezident republiky, ten podává ruku první. Starší žena je nadřazena mladší ženě, stejně tak jak je starší muž nadřazen mladšímu muži.

Po které straně vede muž ženu : Družičky mohou jít buď před nevěstou případně za nevěstou nesoucí její závoj. Opět se v procesí uplatňuje základní pravidlo: „Žena jde vždy po pravici muže.

Kde stojí žena

V čele stolu sedí novomanželé, žena po pravici muže.

Vlevo od ženicha pak sedí matka nevěsty a vedle ní otec nevěsty.

Při podání ruky se díváme protistraně do očí, tváříme se přívětivě a podáváme ruku pravou ve svislé poloze, až když jsme v dostatečné vzájemné blízkosti (ideální vzdálenost 60-70 cm). Ruka musí být čistá a nezpocená, pokud je tomu jinak, musíme se omluvit, že bohužel ke stavu své dlaně nemůžeme ruku nabídnout.Nejběžnější formou pozdravu je verbální projev, to znamená „dobrý den (ráno, odpoledne, večer)“, „dobrou noc“, „na shledanou“, „ahoj“, nebo dnes už méně používané „rukulíbám“, „poklona“ a podobně. Za pozdrav se ale dá považovat i zamávání, mírný úklon těla, podání ruky nebo smeknutí klobouku.

Jak se naučit myslet na sebe : Ptejte se sami sebe, co se ve vás opravdu děje

Uvědomujte si, proč se chováte, jak se chováte. Snažte se vnímat, co se ve vás skutečně děje, ptejte se sami sebe a všímejte si svých opravdových emocí. Za ty se nestyďte a přijměte je tak, jak jsou. Budete překvapeni, jak rychle to půjde a o co svobodněji se budete cítit.