Poznáme je podle měkkého zakončení v 1. pádě jednotného čísla rodu mužského. Například zimní, sloní, jelení. Končí-li přídavné jméno obojetnou souhláskou a jeho tvary se na konci žádného rodu nemění – cizí muž – cizí žena – cizí dítě – skloňujeme jej podle vzoru jarní.Přídavná jména vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí a jevů označených podstatným jménem. Shodují se s nimi v pádě, čísle a rodě. Ptáme se na ně otázkami jaký/á/é, který/á/é, číPřídavná jména jsou ohebný slovní druh. Označují vlastnosti podstatných jmen a vztahy vlastnictví. Ptáme se na ně otázkami JAKÝ, KTERÝ, ČÍ

Jak se určují koncovky přídavných jmen : Koncovky přídavných jmen (jarní/mladý)

U měkkých přídavných jmen (vzor jarní), píšeme vždy měkké I. U tvrdých přídavných jmen (vzor mladý) píšeme tvrdé Y, nikoliv však ve všech tvarech! V 1. pádě množného čísla rodu mužského životného píšeme -Í (malí chlapci jako mladí chlapci).

Jak se pozná přídavné jméno

Vždy je spolehlivě poznáme tak, že mění svůj tvar podle rodů: milý chlapec, milá dívka, milé dítě – stejně jako mladý: mladý muž, mladá žena, mladé dítě. Přivlastňovací přídavná jména někomu něco přivlastňují. Příklady: Petrův, tátovo, učitelův.

Jak se rozdělují přídavná jména : Přídavná jména v češtině se dělí na tvrdá (skloňují se podle vzoru mladý), měkká (jarní) a přivlastňovací (otcův, matčin). U některých tvrdých přídavných jmen lze tvořit i krátké (jmenné) tvary: hladový – hladov, šťastný – šťasten, které se však užívají jen v 1. a výjimečně 4. pádě.

Pokud se mi koncovka přídavného jména mění, jedná se o přídavné jméno tvrdé, ke kterému náleží vzor mladý. Pokud se koncovka přídavného jména nemění, jedná se o přídavné jméno měkké a pracujeme se vzorem jarní. ten bílý, ta bílá, to bílé – koncovka přídavného jména se mění (podobně jako ten mladý, ta mladá, to mladé).

Nestupňují se např. přídavná jména na ‑cí: vzrušující, zlepšovací, hasicí, rychleschnoucí, domácí, dále přídavná jména druhově přivlastňovací, např. psí, medvědí, kuřecí, a některá další, např. od příslovce letos odvozené letošní.

Jak tvoříme přídavná jména přivlastňovací

Přivlastňovací přídavná jména se od podstatných jmen mužského rodu odvozují příponou -ov (před nulovou koncovkou -ův). K podstatným jménům ženského rodu se přidává přípona -in. Koncovky, které se připojují při skloňování, jsou pro oba vzory (otcův i matčin) shodné.U přídavných jmen rozlišujeme tři druhy: tvrdá (mladý, velký, hedvábný) měkká (jarní, cizí, ranní) přivlastňovací (Petřina, trenérův, maminčiny)Přídavná jména v češtině se dělí na tvrdá (skloňují se podle vzoru mladý), měkká (jarní) a přivlastňovací (otcův, matčin). U některých tvrdých přídavných jmen lze tvořit i krátké (jmenné) tvary: hladový – hladov, šťastný – šťasten, které se však užívají jen v 1. a výjimečně 4. pádě.