Přechodník předčasný (minulý) – vyjadřuje děj předcházející před dějem přísudku (… svolavše své plémě vzdali…). Vytváří se od sloves dokonavých, koncovky se řídí podle příčestí minulého (od koncovek -l/-la/-lo).Přechodník minulý vyjadřuje předčasnost děje před druhým. Např.: Sebravše všechny své síly, vydali se na cestu ( nejprve museli sebrali síly, poté vyšli). Tvoříme je zpravidla od minulého tvaru dokonavých sloves (např. tvar seskočil), a poté přidáváme příslušné zakončené podle toho, o jakou osobu a čas se jedná.Dělíme je na přechodník přítomný a minulý. – vyjadřuje děj současný s dějem přísudkového slovesa Tvoří se: – sloveso uveď do 3. osoby, množného čísla, způsobu oznamovacího, času přítomného Takto vytvořená slovesa budou končit dvěma možnými způsoby.

Jak urcit přechodník : Přechodníky (transgresivy) jsou slovesné tvary neurčité, to znamená, že se u nich nemůže určit osoba (já, ty atd.). Kromě přechodníků patří k neurčitým tvarům infinitiv (dělat[i]), příčestí činné/l-ové (zpíval) a trpné/(e)n-/t-ové (vychován, kryt) a podstatné jméno slovesné (sázení od sázet).

Co je to přechodník

Přechodník je tvar slovesa vyjadřující současně probíhající nebo navazující děje. V současné češtině se přechodníky běžně nevyužívají. Mají dnes archaický charakter a jejich využití je především v odborném a uměleckém psaném projevu.

Jak vypadá přechodník : V jednotném čísle se tvoří příponou -a nebo -ě(e) pro jmenný rod mužský a příponou -ouc nebo -íc pro jmenný rod ženský a střední. V množném čísle se k přechodníkové příponě -ouc, -íc přidává koncovka -e.

Přechodníky slouží ke kondenzaci (zhuštění) obsahu věty. Dnes mají charakter knižní až archaický. Využívá se jich především v psaných projevech ve vyšším stylu odborném a uměleckém (tam i jako prostředek humoru k dosažení úsměvné ironie).

Tvoří se od podoby kmene minulého, tj. od části slovesa ve tvaru příčestí činného po odtržení přípony ‑l (‑la, ‑lo, ‑li, ‑ly, ‑la), např. přines‑l, sebra‑l.

Jaký větný člen je přechodník

pokládá za specifický větný člen ↗doplněk, srov. (i) verbální doplněk: Eva přišla kouříc – (ii) adjektivní doplněk: Eva přišla veselá.Přechodník minulý (pro předčasnost) se tvoří od kmene minulého obvykle sloves dokonavých příponami -v/-0 pro mužský rod a příponami -vš-/-š- pro ženský a střední rod. K přechodníkové příponě se pak pro ženský a střední rod připojuje koncovka -i a pro číslo množné pak koncovka -e.sg.: chtěj nechtěj), b) přechodník přítomný (m.: chtě nechtě, f.: chtíc nechtíc), c) indikativ (chci nechci, chceš nechceš, chce nechce; chtěl nechtěl).

Přechodník je tvar slovesa vyjadřující současně probíhající nebo navazující děje. V současné češtině se přechodníky běžně nevyužívají. Mají dnes archaický charakter a jejich využití je především v odborném a uměleckém psaném projevu.

Jak se určují větné členy : Řadí se mezi ně: přívlastek, předmět, příslověčné určení a doplněk.

1. Přívlastek blíže určuje podstatné jméno. Ptáme se na něj: Jaký
2. Předmět doplňuje sloveso nebo přídavné jméno.
3. Příslovečné určení vyjadřuje okolnosti děje nebo stavu.
4. Doplněk závisí na 2 členech: na podstatném jméně (případně zájmeně) a na slovesu.

Jak určit osobu : Slovesná osoba

Lze ji určit pouze u sloves v určitém tvaru, ne u infinitivu. První osoba – já, my. Druhá osoba – ty, vy. Třetí osoba – on, ona, ono, oni, ony, ona.

Jaké i se píše po slově

V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y. U písmen D, T, N volíme písmeno podle výslovnosti.

Vyjmenovaná slova, ve kterých se vždy píše tvrdé Y (včetně slov příbuzných): B: být (bych, bys, by, bychom, byste, abych, abys, aby, …, kdybych, kdybys, kdyby, …, bytí, živobytí, bývat, bývalý, byt, bytná, bytový, bytelný, bytost, bydlit, bydliště, obydlí, bydlo (tj.Tradičně se ve školské praxi rozlišují tyto typy rozvíjejících větných členů:

• přívlastek.
• předmět.
• příslovečné určení
• doplněk (jako jediný typ je řízen současně ve dvou skladebních dvojicích, protože je závislý současně na obou členech základní skladební dvojice, na podmětu i na přísudku)

Jak poznat předmět ve větě : Předmět je větný člen, který vždy nějak souvisí s přísudkem věty, rozvíjí ho. Nejedná se o základní větný člen, to znamená, že není nutný k tomu, aby věta vůbec vznikla. Vyjadřuje osob, zvíře nebo věc, kterých se děj týká, přímo je zasahuje. Babička se zlobila na Pepíka.