V angličtině se préteritum obvykle nazývá „minulý čas prostý (past simple)“. Obvykle se préteritum tvoří jen pomocí koncovky -d nebo -ed. V případě nepravidelných sloves se mění i kořen slova.Jde o složený minulý čas. Tvoří se pomocí slovesa "съм" (být) a slovesa v příčestí minulém (velmi podobné tvary jako v češtině, říká se mu l-ové příčestí). Vyjadřuje děj, který sice proběhl v minulosti, ale jeho působení sahá do přítomnosti.Tvar pravidelných sloves v minulém čase prostém tvoříme přidáním koncovky -ed k základnímu tvaru slovesa. U jednoslabičných sloves s jednou samohláskou následovanou souhláskou dochází ke zdvojení této koncové souhlásky. We played football two weeks ago. The bus stopped.

Jak se tvoří v němčině minulý čas : ge- + kořen slovesa + -t = gekocht, gemacht, gefragt

baden – gebadet. Mezi slabá slovesa řadíme také následující slovesa, která se zcela neřídí výše uvedenými pravidly: Slovesa v infinitivu končící na -ieren: tato slovesa nezískávají předponu ge-, jsou zakočená koncovkou -(e)t. telefonieren – ich habe telefoniert.

Co je to préteritum

Minulý čas (préteritum) – tvoří se pomocí příčestí minulého a přítomných tvarů slovesa být (ve 3. osobě odpadají).

Co je to perfektum : (pretérito perfecto simple) Perfektum (z latinského perfectus – dokonalý, ukončený) se užívá pro jednorázové děje a UDÁLOSTI , které započaly a zároveň i skončily v minulosti. V češtině mu odpovídá nejčastěji (ne ale vždy) minulý čas dokonavých sloves.

K použití préterita a perfekta lez zjednodušeně říci, že préteritum používáme hlavně v psaném projevu (např. povídka, vyprávění, monolog). Naopak perfektum používáme v mluveném projevu, v dialogu nebo i v mailové korespondenci.

Jeho forma je velmi jednoduchá – stačí vzít základní slovesný tvar: I take, you take, we take, they take. Pouze ve třetí osobě jednotného čísla se za sloveso přidává ještě koncovka -s (he takes, she takes).

Jak poznat past simple

Minulý čas prostý (Past Simple) použijeme v angličtině tehdy, když chceme říct, co se stalo v minulosti a skončilo už. I played football on Monday. V pondělí jsem hrál fotbal. She went to the doctor yesterday.Pomocná slovesa

haben = mít
	jednotné číslo	množné číslo
1. osoba	ich habe	wir haben
2. osoba	du hast	ihr habt
3. osoba	er / sie / es hat	sie haben

Česká věta jednoduše sloveso potřebuje. Čeština má poměrně jednoduchou soustavu slovesných časů (tempus verbi), vlastně má jen tři. Minulý (préteritum), přítomný (prézens) a budoucí (futurum).

Slovesný čas

• Minulý čas vyjadřuje děje, které se odehrály v minulosti (např. Zavřel okno.).
• Přítomný čas vyjadřuje děj, který probíhá teď (např. Zavírá okno.).
• Budoucí čas vyjadřuje děj, který teprve bude probíhat. (Za chvíli zavře okno.).

Kdy se pouziva perfektum a kdy préteritum : K použití préterita a perfekta lez zjednodušeně říci, že préteritum používáme hlavně v psaném projevu (např. povídka, vyprávění, monolog). Naopak perfektum používáme v mluveném projevu, v dialogu nebo i v mailové korespondenci.

Co je to Plusquamperfekt : Plusquamperfektum (lat. plūs quam perfectum, více než perfektum) nebo pluskvamperfektum je předminulý čas sloves, kterým se v některých jazycích vyjadřuje děj, který předcházel jinému minulému ději. Patří mezi tzv. relativní slovesné časy.

Jak se tvoří budoucí čas v němčině

Budoucí čas v němčině Futur I se tvoří pomocí pomocného slovesa werden v přítomném čase a pomocí infinitivu. Pokud nám mezitím do toho nic nepřijde, o víkendu pojedeme na tůru na kole. Překlad v němčině zní: Wenn nichts dazwischenkommt, werden wir am Wochenende eine Fahrradtour machen.

Minulý čas prostý (Past Simple) je dalším hodně používaným anglickým časem. Používá se k vyjádření děje, který proběhl v minulosti. Důležité je, že tento děj už skončil (ráno, včera, minulý týden, atd.) Minulý čas prostý (Past Simple) se také používá při vyprávění, kdy jedna událost následuje za druhou.Sloveso "do" jako pomocné sloveso nemá žádný význam, nijak se nepřekládá. "Říká nám", že právě tvoříme otázku v přítomném čase prostém. Ve třetí osobě jednotného čísla (he, she, it) ho používáme ve tvaru "does".

Kde se píše did : pomocné sloveso "DID" (jeho tvar je pro všechny osoby stejný a nepřekládá se), poté podmět (he, they, the library, my parents,…) a infinitiv významového slovesa bez „to“ (základní tvar, který najdete ve slovníku).