Jak vytvořit čas:

1. kladná věta. podmět + will (stažený tvar 'll) + infinitiv slovesa (bez to) + zbytek věty.
2. záporná věta. podmět + will not (zkráceně won't) + infinitiv slovesa (bez to) + zbytek věty.
3. otázka. otázka se v budoucím čase tvoří přehozením podmětu a přísudku
4. krátká odpověď

Budoucí čas (futurum) – tvoří se dvojím způsobem: U dokonavých sloves tvar přítomného času vyjadřuje budoucnost (např. udělám). U nedokonavých sloves pomocí budoucích tvarů slovesa být a infinitivu.Budoucí čas se tvoří pomocí WILL, které v češtině znamená něco jako “budu/budeš/bude…”. I will be sleeping. – Budu spát. Často se zejména v britské angličtině tvoří pomocí slovesa SHALL.

Jak se tvoří budoucí čas ve francouzštině : budoucí čas – futur simple

Základní jednoduchá poučka dobrá k zapamatování praví: future simple = infinitiv + koncovka (avoir). Níže si ale jeho tvorbu vysvětlíme podrobněji. Budoucí čas se tvoří koncovkami -ai, -as, -a, -ons, -ez, -ont.

Jak se tvoří Will

Angličtina – Budoucí čas "WILL"

Vytvořit v angličtině budoucí čas (future) za pomoci slovesa „will“není těžké. Toto sloveso má ve všech osobách stejný tvar a pouze k němu přidáme infinitiv bez „to“ nebo-li základní tvar slovesa.

Co znamená Will : Nejčastějším způsobem vyjádření budoucnosti je vazba s pomocným slovesem will. Toto sloveso má pro všechny osoby stejný tvar a následuje za ním vždy základní tvar významového slovesa. Pomocné sloveso will obvykle v mluvené angličtině zkracujeme na 'll – ve výslovnosti zůstává pouze /l/.

Pro nejpřesnější měření času (doby trvání) i jako standard pro sekundu se užívají atomové hodiny, využívajících frekvence mikrovlnného záření při stavovém přechodu v atomu cesia. Nejpřesnější světový čas se určuje statistickým průměrem několika set césiových hodin po celém světě.

Čeština má poměrně jednoduchou soustavu slovesných časů (tempus verbi), vlastně má jen tři.

Jak poznat budoucí čas

Budoucí čas

Slovesa v budoucím čase označují činnosti, které se odehrají v budoucnosti. Tyto děje ještě neproběhly, ale teprve nastanou, budou se někdy dít. Například když řeknu, že půjdu do školy, znamená to, že ještě ve škole nejsem. Sedím si doma v klidu u snídaně, nebo třeba narychlo balím učení do tašky.Francouzština rozlišuje šest minulých časů (passé composé, imparfait, plus-que-parfait, passé simple, passé antérieur a passé récent), jeden přítomný a tři budoucí (futur simple, futur antérieur a futur proche). V běžné francouzštině se však používají jen některé z nich.U pravidelných sloves se příčestí minulé tvoří odtržením koncovky -er u slovesa v infinitivu a jejím nahrazením písmenem -é. Tato změna v zápisu nijak neovlivňuje výslovnost. Příčestí se vyslovuje stejně jako infinitiv.

Will použijeme pro rozhodnutí, která činíme tady a teď, going to pro ta, která jsme již učinili. Ok, I'll bring it on Tuesday.

Co znamená go away : go away {sloveso}

odcházet [odcházím] {sl.} odejít [odejdu] {sl.}

Jak vznikl čas : Původně se vycházelo z přírodních jevů jako např. východ a západ slunce, fáze měsíce, střídání dne a noci, což vlastně byla první měřící jednotka času. Babyloňané stanovily rozdělení dne na 24 hodin a hodinu na 60 minut a sestavili také první kalendář, kde rok už měl 12 měsíců po 30 dnech.

Kdo urcil čas

První, kdo měřil čas na hodiny, byli asi okolo roku 3500 před n. l. Egypťané a Babylóňané, kteří k tomuto účelu stavěli štíhlé vysoké obelisky.

Čas (značka t) je jednou ze základních fyzikálních veličin soustavy SI, která se měří v sekundách (s) pomocí hodin. Čas označuje dobu, která uplyne mezi dvěma okamžiky. V jiném chápání je čas pojímán jako čtvrtý rozměr 3D prostoru, v teorii relativity součást časoprostoru.Pásmový čas – Celý svět byl rozdělen na 24 časových pásem. V časovém pásmu se všude používá stejného pásmového času, který se liší o hodinu od času sousedního pásma. ČR platí středoevropský pásmový čas, který je o hodinu větší než greenwichský a je shodný s místním časem na 15° v. d.

Jak se urcuje čas : Čas (značka t) je jednou ze základních fyzikálních veličin soustavy SI, která se měří v sekundách (s) pomocí hodin. Čas označuje dobu, která uplyne mezi dvěma okamžiky. V jiném chápání je čas pojímán jako čtvrtý rozměr 3D prostoru, v teorii relativity součást časoprostoru.