Životnost je kategorie gramatická, nesouvisí proto přímo s „životností“ reálnou –⁠⁠⁠ bývají proto rozlišovány pojmy životnost (v gramatice) a živost (v realitě). (Ne)životnost a (ne)živost spolu běžně kolidují, máme tak například neživotné, ale živé stromy, keře, naopak zase životné, ale neživé sněhuláky a strašáky.Životnost je vlastnost předmětu, která označuje jak dlouho si předmět udrží své původní, nebo téměř původní vlastnosti (kromě vlastní provozuschopnosti např. též výkonnostní charakteristiky a spolehlivost, v některých případech i užitkové vlastnosti esteticko-vzhledové či hygienické – např. hlučnost).ŽIVOTNÁ podstatná jména:

pádě jednotného čísla odlišnou podobu od prvního pádu: pán – pána, muž – muže, předseda – předsedu  výjimku tvoří vzor soudce, ten má v 1. i 4. pádě jednotného čísla stejný tvar.

Co všechno se určuje u podstatných jmen : U podstatných jmen určujeme následující kategorie: pád, číslo, rod a vzor.

• Pád (casus)
• Číslo (numerus)
• Rod (genus)
• Vzor (paradigma)

Jak je 6 pád

umime.to/BWA

1. pád	nominativ	Kdo Co
4. pád	akuzativ	Koho Co
5. pád	vokativ	Oslovujeme, voláme
6. pád	lokál	O kom O čem
7. pád	instrumentál	S kým S čím

Jak se určují pády : Když chceme určit u jména pád, musíme najít správnou pádovou otázku, pomocí které se na určované slovo zeptáme. Jak na to Uvědom si pozici daného slova ve větě, jaká slova rozvíjí a vedle jakých slov se nachází. Zeptej se na něj pomocí slov, které rozvíjí.

Základní pravidlo pro shodu přísudku s podmětem v množném čísle je, že pokud je podmět v rodě mužském životném, píšeme -i (muži byli), pokud je v rodě mužském neživotném anebo ženském, píšeme -y (stoly byly, ženy byly), pokud je v rodě středním, píšeme -a (prasata byla).

Jak poznáme, který vzor použít

• Určíme rod podstatného jména.
• Podíváme se, zda jméno končí na souhlásku/samohlásku.
• Pokud končí např. na souhlásku, vybíráme ze vzorů, které končí také na souhlásku.
• Řekneme si jméno ve 2. pádě. Podle něj pak vybereme vzor, jehož 2. pád končí stejně.

Jak se určuje vzor u podstatných jmen

Jak poznáme, který vzor použít

• Určíme rod podstatného jména.
• Podíváme se, zda jméno končí na souhlásku/samohlásku.
• Pokud končí např. na souhlásku, vybíráme ze vzorů, které končí také na souhlásku.
• Řekneme si jméno ve 2. pádě. Podle něj pak vybereme vzor, jehož 2. pád končí stejně.

podstatná jména můžeme dělit na konkrétní (názvy osob, zvířat a věcí) a abstraktní (názvy vlastností, dějů a stavů). Konkrétní můžeme dále ještě dělit na obecná (například pes, muž) a osobní (Alík, Karel). Dále existují například podstatná jména hromadná (listí) a pomnožná (kalhoty.umime.to/BWA

1. pád	nominativ	Kdo Co
4. pád	akuzativ	Koho Co
5. pád	vokativ	Oslovujeme, voláme
6. pád	lokál	O kom O čem
7. pád	instrumentál	S kým S čím

Skloňováním se v češtině vyjadřuje jednotné (singulár) a množné (plurál) číslo a sedm pádů – nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál a instrumentál. Obě tyto mluvnické kategorie jsou vyjadřovány vždy připojením jediné koncovky, např. koncovka -u ve tvaru ženu vyjadřuje akuzativ a jednotné číslo slova žena.

Jak poznat 4 pád : Gramatika v komunikační situaci aneb Výuka pádů prakticky. Nemá smysl, abychom studentům vysvětlili, že akuzativ je čtvrtý pád, ptáme se na něj otázkou koho, co, a napsali na tabuli přehled koncovek.

Jaký je 4 pád : 4. pád, akuzativ: (Vidím) Koho

Jak se píše děti byly

Je totiž potřeba si pamatovat, že zatímco dítě (v jednotném čísle) je rodu středního, děti (v množném čísle) jsou rodu ženského. Tomu odpovídají i zakončení slovesných tvarů. Vždy píšeme, že děti byly, děti si hrály, děti skákaly, děti plakaly (nikoli děti byli, děti si hráli, děti skákali, děti plakali).

V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y. U písmen D, T, N volíme písmeno podle výslovnosti.Přídavná jména jsou ohebný slovní druh. Označují vlastnosti podstatných jmen a vztahy vlastnictví. Ptáme se na ně otázkami JAKÝ, KTERÝ, ČÍ

Jak se určuje otcův a matčin : Pokud přídavné jméno končí v 1. pádě jednotného čísla na -ův,-ova,-ovo, (ten otcův, ta otcova, to otcovo), je to vzor otcův. Pokud přídavné jméno končí v 1. pádě jednotného čísla na -in,-ina,-ino (ten matčin, ta matčina, to matčino), je to vzor matčin.