Slovesa nedokonavá mají tvary vyjadřující minulý, přítomný i budoucí čas (př. seděl, sedí, bude sedět). Budoucí čas se tvoří za pomocí tvarů slovesa být a infinitivu konkrétního plnovýznamového slovesa.Slovesa jsou slova, která vyjadřují, co osoby, zvířata a věci dělají nebo co se s nimi děje.

1. slovesa jsou slova, která vyjadřují děj.
2. ptáme se na ně CO DĚLÁ
3. příklady: plavala, zpívali, sedím, spí, běháme, uvaříte, zavolejte, zpívala si, hráli jsme, bude pracovat, spletl se, …

Slovesa jsou ohebný slovní druh, který vyjadřuje činnost, stav, děj nebo změnu stavu. Sloveso je ve většině případů ve větě přísudkem. Slovesa lze časovat, což znamená, že mění svůj tvar podle času, v němž se děj odehrává. Příklady sloves: běžet, myslet, dělat, skákat, koupit, vyhodit, rozhodnout.

Jak se rozdělují slovesa : Slovesa dělíme na: plnovýznamová – mají samostatný věcný význam: akční (činnostní) – vyjadřují činnost, vycházející od nějakého činitele: předmětová – váží k sobě předmět ustálenou vazbou (předložkově, bezpředložkově, v 2., 3., 4.

Co určujete u sloves

Slovesný čas je jednou z kategorií, které určujeme u sloves. Úplně jednoduše bychom mohli říct, že každý děj se buď už mohl stát, děje se teď, nebo se teprve bude dít. Podle toho rozdělujeme také slovesa na ta, která jsou v čase minulém, přítomném či budoucím.

Co znamená časovat sloveso : Časování neboli konjugace je způsob ohýbání sloves. Změna jejich tvaru, nejčastěji pomocí koncovek a pomocných slov, slouží k vyjádření mluvnických slovesných kategorií, jako jsou osoba, číslo, čas, vid, rod a způsob, které se vztahují k ději či stavu, jež sloveso popisuje.

Sloveso (lat. verbum) je ohebný slovní druh, který vyjadřuje činnost (jít), stav (ležet) nebo změnu stavu (zčervenat). Ve většině případů je sloveso ve větě přísudkem.

Zvratné sloveso (reflexivum) je v češtině a některých jiných jazycích typ slovesa, jehož tvar je tvořen plnovýznamovým slovesem doplněným o volný morfém se nebo si, kterým se děj slovesa obrací zpět na původce děje.

Kolik rodu mají slovesa

Slovesný rod je v různých jazycích obvykle dvojí, a to činný (aktivum) a trpný (pasivum).Slovesný rod je v různých jazycích obvykle dvojí, a to činný (aktivum) a trpný (pasivum).V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y.

Sloveso (lat. verbum) je ohebný slovní druh, který vyjadřuje činnost (jít), stav (ležet) nebo změnu stavu (zčervenat). Ve většině případů je sloveso ve větě přísudkem.

Jak se určuje čas : Pro nejpřesnější měření času (doby trvání) i jako standard pro sekundu se užívají atomové hodiny, využívajících frekvence mikrovlnného záření při stavovém přechodu v atomu cesia. Nejpřesnější světový čas se určuje statistickým průměrem několika set césiových hodin po celém světě.

Kolik tvaru má české sloveso : Česká věta jednoduše sloveso potřebuje. Čeština má poměrně jednoduchou soustavu slovesných časů (tempus verbi), vlastně má jen tři. Minulý (préteritum), přítomný (prézens) a budoucí (futurum). Některé ostatní časy, které známe třeba z angličtiny, čeština buď neměla nebo postupně zanikly.

Co je to zvratné sloveso

Zvratné sloveso (reflexivum) je v češtině a některých jiných jazycích typ slovesa, jehož tvar je tvořen plnovýznamovým slovesem doplněným o volný morfém se nebo si, kterým se děj slovesa obrací zpět na původce děje.

Úplně jednoduše lze říci, že činný rod vyjadřuje, co dělá podmět, zatímco trpný rod vyjadřuje, co dělá někdo jiný než podmět. Rozdíl mezi těmito rody si můžeme ukázat na dvou příkladových větách: Někdo umyl okna. Podmětem této věty je slovo někdo (třeba Petr, Zuzka, maminka nebo kdokoliv jiný, kdo u vás myje okna).Sloveso ohýbáme do různých tvarů a říkáme, že jsme někde byli, nebo tam teprve budeme, nebo už jsme. Slovesa ale na rozdíl od jiných ohebných druhů (podstatná jména, přídavná jména, zájmena a číslovky) neskloňujeme, ale časujeme. Změně tvarů tedy neříkáme skloňování, ale časování.

Jak určit koncovku u sloves : Koncovka v podstatě zařazuje slovo k ohebným slovním druhům, vyjadřuje mluvnické významy slova (například rod, v případě mužského rodu i životnost, číslo, pád. Stojí na konci slova – proto koncovka. Podle koncovky pak můžeme určit například pád u jména, osobu u slovesa apod. Například: žen-a, žen-, žen-ami.