Etiologie syndromu není zcela známá. Kromě neurobiologických faktorů se na jeho vzniku může podílet psychické trauma. Znecitlivující a disociační komponenty depersonalizace a derealizace se v průběhu traumatu jeví jako účelné a adaptivní.depersonalizace – (z lat. persona = osoba a záporné předpony de) – doslova odosobnění, odborně nespecif. soubor příznaků (syndromů) přesvědčení o ztrátě vlastní osobní identity, spojený s chronickým pocitem neskutečna, odlišnosti od ostatních, dojmem, že se člověk vytratil ze světa, s absolutním odcizením.Depersonalizaci a derealizaci doprovázejí další symptomy, jako je ochuzení či ztráta emocí, empatie a motivace, zhoršení koncentrace, paměti, pocit zvětšování nebo zmenšování těla, změněné vnímání času a jiné. Syndrom se zpravidla vyskytuje společně s jinými obtížemi.

Co spouští derealizace : Může být spuštěna stresovou nebo traumatickou událostí, po užití alkoholu či drog, ale objevit se může i bez zjevné příčiny. Může se postupně pomalu rozvíjet, nebo se objevit zcela náhle jako u Jakuba. Může být setrvalá, její intenzita však může i fluktuovat nebo dokonce zcela mizet.

Jak dlouho trva derealizace

Někdy to trvá dlouhé hodiny a někdy jen pár minut.

Jak vypada derealizace : Derealizace je porucha vnímání (resp. prožívání), při které dochází k subjektivní disociaci osoby od okolí. Postižený má pocit, jako by vše bylo "jako ve filmu", "za sklem", "za oponou", "jako ve snu" apod. Často doprovází depersonalizaci.