Ve středověku byli zbožní především lidé vyšších společenských vrstev, zejména šlechta, měšťanstvo. Mnohem širší masa obyvatel z řad rolníků, řemeslníků ba i vojska a jiných nižších stavů přistupovalo k víře dosti vlažně a svébytně. Tito lidé nerozuměli latinským textům kazatele, víru si vysvětlovali po svém.Pro psaní písaři užívali speciálně upraveného brku a inkoustu, který si sami míchali. Psali na pergamen, který se vyráběl z vyčiněných zvířecích kůží. V pozdnějším středověku začali užívat i papír, aby pak v 16. století jeho užití docela převládlo.Bydlení bylo i přes pozvolný vývoj v raném feudalismu, jímž procházel venkov a podhradí, většinou velmi nízké úrovně. Převládaly stavby zahloubené v zemi, a to jak na vsi, tak v podhradí – tzv. polozemnice. Začal se však ve větší míře používat kámen.

Jak se žilo ve středověku na vesnici : V čele vesnice stál rychtář. Obyčejně mu patřila největší usedlost ve vsi, často byl i majitel kovárny či krčmy. Sloužil majiteli vsi (šlechtici, králi, klášteru) jako úředník, který vybíral poplatky, dohlížel na pořádek, dohlížel na vykonávání práce pro vrchnost.

Co se nosilo ve středověku

Základem oděvu mužů i žen byl dvouvrstvý šat, obvykle lněná spodní tunika (cotte, košile) a svrchní vlněná tunika (surcot). Cotte mělo dlouhý rukáv, u žen bylo v délce na zem, u mužů se postupně zkracovalo z délky ke kotníkům v ranějších fázích po délku těsně pod zadek koncem vrcholného středověku.

Jak se Holili ve středověku : Lov patřil po celý středověk k oblíbeným kratochvílím vysoce postavené šlechty. Měl mnoho podob – lovilo se pěšky i na koních, s dravými ptáky i se psy. O tom, jaké druhy loveckých psů se ve středověku obvykle používaly, se můžeme mimo jiné dozvědět i ze starých právních spisů.

Známé jsou druhy ředkve, kapusty, zelí, dýně, tykve, okurky, mrkve, cibule, česneku a řepy, z níž se nejdříve využívaly jen listy na špenát. Ovoce bylo hlavním sladidlem. V sadech rostly jabloně, hrušně, broskvoně a mezi oblíbené plody patřily švestky a třešeň.

Mezi používané materiály patřily hliněné tabulky, kamenné či řídce kovové tabulky a stély, kosti, papyrus a pergamen. Do současné doby se dochoval a byl zdokumentován jen zlomek ze starověkých písemností, protože některé z použitých materiálů podléhají zkáze a šance na jejich zachování není velká.

Jak vypadala středověká vesnice

Město bylo často obehnáno hradbami s obrannými věžemi (baštami) a městskými bránami. Před branami města se nacházelo neopevněné předměstí. Zde se nacházely budovy patřící k městu, ale v samotném opevněném městě by byly nebezpečné (práce s ohněm – kovárny, hrnčírny), dále obydlí sloužících a chudiny.Největším luxusem ve středověku však bylo soukromí a teplo. Soukromí neměli obyvatelé hradu o nic více, než lidé na venkově. Hradní pán žil se svojí rodinou často v jedné místnosti, popřípadě dvou, kdy žena a děti měly teplotně příznivější, dřevem zateplenou místnost, a muž místnost sousedící.Počet obyvatel Evropy v raném středověku stagnoval kolem 25 až 30 milionů lidí.

Ženy obvykle nosily hlavu pokrytou šátkem, závojem ze lnu či hedvábí nebo síťkou. Závoj držel na hlavě díky přišpendlení k páskům (okolo hlavy – fillet, pod bradou – barbet) ozdobnými špendlíky. Muži nosívali obvykle lněnou čapku (coif) popř.

Co jedli lidé ve středověku : Nejčastější chody byly:polévka, vařené hovězí maso, kaše, pečeně, zvěřina, ryby, pernatá zvěř a různé druhy nákypů. Polévka v té době znamenala vývar (z masa, zeleniny nebo luštěnin), který se nalil například na opečený chléb přelitý rozpuštěným máslem.

Co se pilo ve středověku : Z alkoholických nápojů se kromě piva, vína a různých pálenek ve středověku pil i kvas, medovina. Mléko je v prověřené literatuře zmiňováno spíše v souvislosti s výrobou sýrů či másla, než jako nápoj.

Jak se jedlo ve středověku

Nejčastější chody byly:polévka, vařené hovězí maso, kaše, pečeně, zvěřina, ryby, pernatá zvěř a různé druhy nákypů. Polévka v té době znamenala vývar (z masa, zeleniny nebo luštěnin), který se nalil například na opečený chléb přelitý rozpuštěným máslem.

století. Ve starověku i středověku se sladilo především medem. Jím se však ve šlechtické, městské i vesnické kuchyni dost šetřilo. I tak byl však med hlavním sladidlem po celé dějiny lidstva a vedle cukru se jím udržel do dnešních dnů.Pravděpodobně nejstarší známé písmo, vápencová destička ze Sumeru přibližně z roku 3500 př. n. l. Největším pokrokem za vynálezu písma, od toho piktografického, k našemu nynějšímu, bylo vytvoření hláskové abecedy Féničany.

Kde se psalo latinkou : S latinkou se poprvé setkáváme v průběhu 7. století př. n. l., kdy ji pravděpodobně adoptovali Latinové z řecké kolonie v jižní Itálii, zvané Cumae.