O životnosti jména rozhodně nevypovídá to, zda žije, dýchá nebo se hýbe. I na první pohled neživé věci mohou mluvnicky patřit mezi životná podstatná jména. Mezi životná podstatná jména patří tedy i slova sněhulák, kostlivec, strašák, nebožtík nebo umrlec.Jak poznáme, který vzor použít

1. Určíme rod podstatného jména.
2. Podíváme se, zda jméno končí na souhlásku/samohlásku.
3. Pokud končí např. na souhlásku, vybíráme ze vzorů, které končí také na souhlásku.
4. Řekneme si jméno ve 2. pádě. Podle něj pak vybereme vzor, jehož 2. pád končí stejně.

Čeština rozlišuje 3 jmenné rody: mužský (maskulinum), ženský (femininum) a střední (neutrum). Mužský rod se dále člení na životný a neživotný.

Jak určit mužský vzor : Vzor muž: muž bez mužE – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na souhlásku a pokud je ve 2. pádě -E (např. učiteL bez učitelE).

Kdy se píše byly a byli

Základní pravidlo pro shodu přísudku s podmětem v množném čísle je, že pokud je podmět v rodě mužském životném, píšeme -i (muži byli), pokud je v rodě mužském neživotném anebo ženském, píšeme -y (stoly byly, ženy byly), pokud je v rodě středním, píšeme -a (prasata byla).

Co to je jmenný rod : Jmenný rod (lat. genus nominis či jen genus) je mluvnická kategorie jmen (lat. nomina), tedy podstatných jmen, přídavných jmen, zájmen, číslovek a případně dalších slovních druhů, která ovlivňuje jejich skloňování a také tvary sloves, zejména příčestí.

V češtině rozlišujeme u podstatných jmen tři různé rody: rod mužský, rod ženský a rod střední. Mužský rod se dělí na životný a neživotný.

Vzory měkké mají v zakončení měkkou souhlásku (muž, stroj, soudce; růže; moře). Vzory bez koncovky nemají v 1. pádě čísla jednotného koncovku (pán, hrad, muž, stroj; píseň, kost).

Kdy se zacalo mluvit český

Čeština se vyvinula ze západních nářečí praslovanštiny na konci 10. století.Čeština neboli český jazyk je západoslovanský jazyk, nejbližší slovenštině, poté lužické srbštině a polštině.č. mají životná podstatná jména na rozdíl od neživotných koncovky ‑ové: pán‑ové (i pán‑i), muž‑ové (i muž‑i), předsed-ové, soudc-ové (i soudc‑i) –⁠⁠⁠ viz Skloňování mužských životných jmen –⁠⁠⁠ 1.

Je totiž potřeba si pamatovat, že zatímco dítě (v jednotném čísle) je rodu středního, děti (v množném čísle) jsou rodu ženského. Tomu odpovídají i zakončení slovesných tvarů. Vždy píšeme, že děti byly, děti si hrály, děti skákaly, děti plakaly (nikoli děti byli, děti si hráli, děti skákali, děti plakali).

Kdy se píše li ly : LI, když je podmět v mužském rodu životném. Ptáme se ukazovacím zájmenem TI. Ti muži zpívali. LY, když je podmět v mužském rodu neživotném.

Co je to Neutrum : Podobně jako v češtině se v mnoha jazycích rozlišuje rod mužský (lat. masculinum, počeštěně maskulinum), ženský (femininum) a střední (neutrum).

Jak se pozná podstatné jméno

Podstatné jména jsou ohebný slovní druh. Podstatná jména označují mimo jiné názvy osob, zvířat, rostlin, věcí, vlastností, dějů, činností, pocitů, vědních oborů a školních předmětů. Příklady podstatných jmen: pes, Jana, strom, krabice, láska, Antarktida, matematika, mouka, radost, plavání.

V češtině rozlišujeme u podstatných jmen tři různé rody: rod mužský, rod ženský a rod střední. Jednotlivé rody od sebe odlišujeme podle toho, jakým ukazovacím zájmenem si můžeme na slovo ukázat: V množném čísle se zájmena trochu mění: mužský rod = TI, ženský rod – TY, střední rod TA.Podle vzoru předseda se skloňují podstatná jména rodu mužského, která jsou zakončena v 1. pádě čísla jednotného na -a (hrdina, nezbeda). Podle vzoru soudce se skloňují podstatná jména rodu mužského, která jsou zakončena v 1. pádě čísla jednotného na -e (strážce, vládce).

Odkud pochází český jazyk : Čeština patří do rodiny západoslovanských jazyků a vyvíjet se začala během 10. století z praslovanštiny. Nejstarší česky psanou větu datujeme do roku 13. století a spojujeme ji se Zakládací listinou litoměřické kapituly z roku 1057 – ona pověstná věta se na dokument dostala později jako přípisek.