Poznáme je podle měkkého zakončení v 1. pádě jednotného čísla rodu mužského. Například zimní, sloní, jelení. Končí-li přídavné jméno obojetnou souhláskou a jeho tvary se na konci žádného rodu nemění – cizí muž – cizí žena – cizí dítě – skloňujeme jej podle vzoru jarní.Rod přídavných jmen

1. rod určujeme podle podstatného jména.
2. mámerod mužský, ženský a střední
3. př: malému jednorožci – TEN jednorožec – rod mužský
4. př: cizích zemích – TA země – rod ženský

pád u přídavných jmen určujeme de facto stejným způsobem jako u podstatných jmen. Podstatné jméno, které je přídavným jménem rozvíjeno, určuje i pád toho přídavného jména, můžeme tedy pád určit i podle řídícího členu (například s hnědým psem – podstatné i přídavné jméno je v 7. pádu).

Jak se rozdělují přídavná jména : Přídavná jména v češtině se dělí na tvrdá (skloňují se podle vzoru mladý), měkká (jarní) a přivlastňovací (otcův, matčin). U některých tvrdých přídavných jmen lze tvořit i krátké (jmenné) tvary: hladový – hladov, šťastný – šťasten, které se však užívají jen v 1. a výjimečně 4. pádě.

Co určujeme u přídavného jména

Přídavná jména vyjadřují vlastnosti podstatných jmen nebo zpřesňují či jinak vymezují jejich význam. Skloňují se. Ve větě plní nejčastěji roli přívlastku shodného, ale mohou být i doplňkem či jmennou částí přísudku. Určují se u nich mluvnické katerogie pádu, čísla a rodu a dále vzor.

Jak vysvetlit přídavná jména : Pokud se mi koncovka přídavného jména mění, jedná se o přídavné jméno tvrdé, ke kterému náleží vzor mladý. Pokud se koncovka přídavného jména nemění, jedná se o přídavné jméno měkké a pracujeme se vzorem jarní. ten bílý, ta bílá, to bílé – koncovka přídavného jména se mění (podobně jako ten mladý, ta mladá, to mladé).

Jak poznáme, který vzor použít

1. Určíme rod podstatného jména.
2. Podíváme se, zda jméno končí na souhlásku/samohlásku.
3. Pokud končí např. na souhlásku, vybíráme ze vzorů, které končí také na souhlásku.
4. Řekneme si jméno ve 2. pádě. Podle něj pak vybereme vzor, jehož 2. pád končí stejně.

Přídavná jména jsou ohebný slovní druh. Označují vlastnosti podstatných jmen a vztahy vlastnictví. Ptáme se na ně otázkami JAKÝ, KTERÝ, ČÍ

Kdy se píše ovy a kdy Ovi

Pokud přivlastňujeme něco, co je rodu ženského, píšeme vždy koncovku -ovy. Jestliže přivlastňujeme něco, co je rodu mužského neživotného, píšeme koncovku -ovy. Pokud přivlastňujeme něco, co patří k rodu mužskému životnému, musíme napsat v přivlastňovacím přídavném jménu koncovku -ovi.V přídavných jménech přivlastňovacích píšeme měkké -i pouze v 1. a 5. pádu množného čísla rodu mužského životného (otcovi bratři, matčini psi) a v koncovce –ými (s bratrovými psy). V ostatních koncovkách se píše tvrdé –y.Pokud přivlastňujeme něco, co je rodu ženského, píšeme vždy koncovku -ovy. Jestliže přivlastňujeme něco, co je rodu mužského neživotného, píšeme koncovku -ovy. Pokud přivlastňujeme něco, co patří k rodu mužskému životnému, musíme napsat v přivlastňovacím přídavném jménu koncovku -ovi.

Přivlastňovací přídavná jména tvoříme příponami -ův- (-ov-) a -in- (Petr – Petr-ův sešit, Petr-ov-a tužka, Věra – Věř-in bratr) a skloňujeme je podle vzorů otcův (otcova, otcovo) a matčin (matčina, matčino).

Jak urcit podstatná jména : Podstatné jména jsou ohebný slovní druh. Podstatná jména označují mimo jiné názvy osob, zvířat, rostlin, věcí, vlastností, dějů, činností, pocitů, vědních oborů a školních předmětů. Příklady podstatných jmen: pes, Jana, strom, krabice, láska, Antarktida, matematika, mouka, radost, plavání.

Jak určit rod : V češtině rozlišujeme u podstatných jmen tři různé rody: rod mužský, rod ženský a rod střední. Mužský rod se dělí na životný a neživotný. Rod podstatného jména zjistíme pomocí ukazovacích zájmen TEN, TA, TO (ten pes – rod mužský, ta žena – rod ženský, to dítě – rod střední).

Co to je jmenný tvar přídavného jména

Jmenné tvary (podle tvrdých vzorů podstatných jmen: pán/hrad, žena a město) se vyskytují v jednotném čísle s výjimkou instrumentálu. V množném čísle jsou v nominativu, akuzativu a vokativu. V ostatních pádech se používají tvary složené (podle vzoru mladý).

Pokud přivlastňujeme něco, co je rodu ženského, píšeme vždy koncovku -ovy. Jestliže přivlastňujeme něco, co je rodu mužského neživotného, píšeme koncovku -ovy. Pokud přivlastňujeme něco, co patří k rodu mužskému životnému, musíme napsat v přivlastňovacím přídavném jménu koncovku -ovi.V přídavných jménech přivlastňovacích píšeme měkké -i pouze v 1. a 5. pádu množného čísla rodu mužského životného (otcovi bratři, matčini psi) a v koncovce –ými (s bratrovými psy). V ostatních koncovkách se píše tvrdé –y.

Jak se určují vzory podstatných jmen : Končí-li jméno na souhlásku, řídíme se vzory: píseň, kost, pokud na samohlásku – vzory: žena, růže. Žena je vzor tvrdý, naopak ostatní (růže, píseň a kost) řadíme mezi vzory měkké (viz též téma Koncovky podstatných jmen: ženský rod).