Takzvaný "zápas" či "závod o Afriku", období vůbec nejintenzivnější kolonizace, nesoucí se v duchu soupeření jednotlivých mocností, byl odstartován v osmdesátých letech 19. století.Kolonialismus představuje rozšiřování svrchovanosti určitého národa na teritorium a lid mimo vlastní hranice, často za účelem zlepšení vlastní ekonomiky prostřednictvím využívání domorodých přírodních zdrojů, pracovní síly a místního trhu.Nejvíce kolonií měla Velká Británie, Španělsko, Francie a Portugalsko. Problém nastal ve druhé polovině 19. století.

Co je to kolonialismus : Kolonialismus je postupné rozšiřování vlivu a hranic státu na určitém (většinou zámořském) území, které z morálních nebo historických důvodů považuje stát za oprávněný cíl svojí expanze. Kolonialismus je zároveň shrnutí názorů, které mají tyto výboje morálně ospravedlňovat.

Čím byly kolonie pro Evropu významné

Šlo o mocenské a hospodářské zájmy jednotlivých zemí. Evropské státy prostřednictvím kolonií prosazovaly svoji politiku ve světě, získávaly zdroje surovin i odbytiště pro své výrobky. Významnou pohnutku ale představovala také snaha vyniknout nad ostatní, a posílit tak vlastní prestiž.

Jaký je rozdíl mezi kolonizací a kolonialismem : Kolonizace (z lat. colonus, rolník) znamená osidlování dosud nevyužívaného nebo málo osídleného prostoru, později také zakládání nebo dobývání vzdálených kolonií (kolonialismus). Lidská kolonizace se obvykle dělí na vnitřní (místní, např. mýcení lesů) a vnější.

Šlo o mocenské a hospodářské zájmy jednotlivých zemí. Evropské státy prostřednictvím kolonií prosazovaly svoji politiku ve světě, získávaly zdroje surovin i odbytiště pro své výrobky. Významnou pohnutku ale představovala také snaha vyniknout nad ostatní, a posílit tak vlastní prestiž.

Lidská kolonizace se obvykle dělí na vnitřní (místní, např. mýcení lesů) a vnější. Příčinou kolonizace bylo zejména přelidnění a hledání či dobývání nové zemědělské půdy, budování vzdálených obchodních stanic a osad a konečně dobyvačná expanze zejména západoevropských států v novověku.

Kdy byla 2 kolonizace

Druhá vlna kolonizace

„Velká kolonizace“ již probíhala v celém Středomoří i v oblasti Černého moře. Datuje se zhruba mezi lety 755–535 př. n. l. Řecká města tehdy kolonizovala oblasti jako jižní Galie (založení Marseille), jižní Itálii a Sicílie (Velké Řecko), Kyrenaiku a Černé moře (Tauris, Kolchis).Velká řecká kolonizace

Důvody pro toto byly různé: hospodářské (nedostatek zemědělské půdy; přelidněnost) hledání odbytišť (trh) ekonomické důvody (nedostatek nerostných zásob)Český stát vznikl jako knížectví v 10. století. Velmi brzy se dostal do sféry vlivu Svaté říše římské. Jejím lénem se stal roku 1002 a povýšení na království dosáhl roku 1198.

Důvodem kolonizace bylo mj. přelidnění řeckého pobřeží, nedostatek orné půdy a potravin a potřeba ochrany obchodních cest a odbytišť.

Kdo žil v polis : Byl to městský stát, na jehož správě se podíleli plnoprávní občané. Ti pocházeli z řad svobodných občanů, mezi které patřili řemeslníci, obchodníci a zemědělci. Kromě svobodného obyvatelstva žili v polis také nesvobodní otroci (buď pro dluhy = dlužní otroctví; nebo ze zajatců).

Co to je polis : Polis (řecky πόλις), plurál: poleis (řecky πόλεις) znamená město, obec nebo městský stát. Slovo představuje typ starověkého řeckého městského státu, který se vyvinul v archaickém období. Jedná se o předchůdce moderního města i státu.

Jak se jmenovalo Česko

Československo získalo v roce 1990 nový oficiální název: Česká a Slovenská Federativní Republika. Krátce nato, ke konci roku 1992, však zaniklo a místo něj vznikly dva nové státy, Česko a Slovensko.

Název Česká republika (zkratkou ČR) je používán v oficiálních dokumentech, např. státní pečeť České republiky, cestovní pas, občanský průkaz, mezinárodní smlouvy apod. Též v případě, že je ČR součástí názvů institucí, organizací, firem a také v případě citování názvů publikací popř. jiných přímých citací.Důvodem kolonizace bylo mj. přelidnění řeckého pobřeží, nedostatek orné půdy a potravin a potřeba ochrany obchodních cest a odbytišť.

Kdo stál v čele Sparty : V čele státu stáli dva dědiční králové z dynastií Ágidovců a Eurypóntovců, které oplývaly stejnou mocí, třebaže rod Ágidovců požíval vyšší úcty vzhledem ke svému staršímu původu. Tato v Řecku zcela neobvyklá dualistická forma monarchie (diarchie) je vysvětlována různými teoriemi.