Nářečí jsou výsledkem územní diferenciace daného národního jazyka. Vznikají (vznikaly) z důvodu izolovanosti od kulturních center, ze kterých se určité jazykové změny šíří směrem k periferiím.Nářečí neboli dialekt řadíme do nespisovné části jazyka, kterou se běžně dorozumíváme.Území Čech v užším smyslu (tedy České republiky vyjma Moravy) lze z hlediska dialektologického rozdělit na čtyři oblasti, a tedy čtyři nářeční podskupiny – středočeskou, jihozápadočeskou, severovýchodočeskou a jihovýchodočeskou.

Jak poznám nářečí : Hlavní znaky

• hlásková změna ý > ej (živý > živej) – v některých případech i í > ej (vozík > vozejk)
• diftongizace ú > ou (soused – stejně jako ve spisovné češtině), na počátku slov nedůsledně (ouroda i úroda)
• asimilace znělosti v případě sh- na sch-
• protetické v na začátku slova, popř.

Co je to nářečí

Nářečí češtiny jsou mluvené formy českého jazyka, omezené na určité oblasti Česka. Jednotlivá nářečí jsou si navzájem většinou srozumitelná. Vlivem médií a obecné češtiny se rozdíly mezi nimi stírají. Přechod mezi českými a slovenskými nářečími je plynulý, tvoří jazykové kontinuum.

Jak se mluví na Valašsku :

Valašsko
Nejvyšší bod	Radhošť (1129 m n. m.)
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	250 000
Jazyk	valašský dialekt češtiny (východomoravská nářeční skupina)

Morava
Jazyk	čeština (moravština)
Národnostní složení	Češi, Moravané, Slezané, Slováci aj.
Náboženství	křesťanství aj.
Správa regionu

Čeština patří do rodiny západoslovanských jazyků a vyvíjet se začala během 10. století z praslovanštiny. Nejstarší česky psanou větu datujeme do roku 13. století a spojujeme ji se Zakládací listinou litoměřické kapituly z roku 1057 – ona pověstná věta se na dokument dostala později jako přípisek.

Co jsou to nářečí

Nářečí češtiny jsou mluvené formy českého jazyka, omezené na určité oblasti Česka. Jednotlivá nářečí jsou si navzájem většinou srozumitelná. Vlivem médií a obecné češtiny se rozdíly mezi nimi stírají. Přechod mezi českými a slovenskými nářečími je plynulý, tvoří jazykové kontinuum.Dialektologie je odvětví lingvistiky, které se zabývá studiem nářečí neboli dialektů, a to zejména dialektů regionálních.Valaši je historický termín a exonymum používané od středověku do novověku k označení především Rumunů, ale také Arumunů, Meglenorumunů, Istrorumunů a dalších podskupin hovořící balkanorománskými jazyky ve střední a východní Evropě. Vyznačovali se salašnickým způsobem života a chovem dobytka.

Valaši jsou chorelici, ať v radosti, žalu, v přízni nebo odporu. Více však je vážnosti a zádumčivosti. Narodili jsme se v skromných poměrech a skromnými poměry se prodíráme po celý život.

Jak se řekne Moravský Ahoj : Pozdravím několik známých a zamířím ke stolu, kde sedí kamarád. „Ahoj, Honzo,“ pozdravím, ale dočkám se jen nesouhlasného zavrtění hlavou.

Kdy se zacalo mluvit česky : Čeština se vyvinula ze západních nářečí praslovanštiny na konci 10. století.

Kdy se zacalo mluvit český

Čeština se vyvinula ze západních nářečí praslovanštiny na konci 10. století.

Staročeština (stará čeština) označuje nejstarší fázi češtiny doloženou v písemných památkách. Fáze se vymezuje první polovinou 12. století, kdy staročeština navazuje na pračeštinu, až koncem 15. století, kdy nastupuje doba střední češtiny.Vznik knížectví

Valašský stát vznikl na základě několika malých místních knížectví, především Oltenie v 1. polovině 14. století, díky vládci jednoho z nich, Basarába I.

Odkud pocházejí Valaši : století se Valaši postupně šířili z dnešní Karpatské Ukrajiny na severní Slovensko, do jižního Polska a od 16. století i na Moravu (Moravští Valaši). Osídlování Valachy skončilo v 17. století, kdy na Slovensku splynuli (asimilovali) s místním obyvatelstvem.