Synagoga v ulici Dohány, která byla postavena v 50. letech 19. století, je největší synagogou v Evropě a druhou největší na světě.Synagogy a židovské hřbitovy byly opuštěny a chátraly. Během druhé světové války bylo zničeno na sedmdesát synagog, dalších 105 jich bylo zbořeno během komunistického režimu. Se záchranou těchto památek se začalo až po listopadu 1989. Objevte unikátní židovské památky a poznejte jejich historii.Velká synagoga v Plzni je třetí největší stavbou svého druhu v Evropě a pátou na světě. Jedná se o největší synagogu v Česku, která měla údajně pojmout až 2 500 osob. Monumentální stavba v pseudorománském slohu s maurskými prvky byla dokončena v roce 1893. V pátek a sobotu zavřeno.

Jak se jmenuje židovský kostel : Synagoga je orientovaná na východ, respektive směrem k Izraeli. V Izraeli jsou synagogy orientovány směrem k Jeruzalému a v Jeruzalémě směrem k Chrámové hoře.

Kdo chodí do synagogy

Jejich "svatým písmem" je Talmud. Jejich duchovní vůdci se nazývají rabíni. Jejich modlitebnou je synagoga. Židovství má také spoustu tradic, zvyklostí a svátků.

Kdy se chodi do synagogy : Nejvíc lidí chodí do synagogy o šabatu, což je den odpočinku a modliteb. Začíná v pátek večer při západu slunce a trvá do sobotního večera. Jedno z nejdůležitějších přikázání velí, aby se zbožní Židé ten den drželi dál od jakékoliv práce, a tak i do synagogy často chodí pěšky, aby se vyhnuli řízení auta.

V Praze je celkem sedm synagog, mezi nimi i Staronová synagoga v Červené ulici, která je nejstarší dochovanou synagogou ve střední Evropě, druhou nejstarší na světě.

„V Praze žilo už víc než 35 tisíc Židů. Ti, kteří přicházeli, se častěji usazovali na periferiích, které s rozvojem města přestávaly periferiemi být, například na Vinohradech nebo na Smíchově.

Kdy byla postavena Velká synagoga v Plzni

Před 120 lety 7. září 1893 byla v Plzni otevřena nová synagoga, v současné době díky kapacitě dva tisíce návštěvníků třetí největší v Evropě. Postavena byla Rudolfem Štechem podle projektu plzeňského stavitele Emanuela Klotze, který přepracoval původní návrh Maxe Fleischera.Judaismus má jediného Boha stvořitele – Jehova/ Jahve. Stejně jako křesťanství má deset přikázání, které jsou jakousi smlouvou mezi Bohem a nimi za to, že židé jsou vyvolený národ. Boha považují za nejmocnějšího, dokonalého, neposkvrněného.Ze zvěře je absolutně zakázáno konzumovat vepřové a koňské maso, úhoře a jesetera (druh ryby) a krev jakéhokoli zvířete. Velmi přísně se také dodržuje pravidlo oddělování jídel masitých od jídel obsahujících mléko („Neuvaříš kůzle v mléce jeho matky“).

Šalom (hebrejsky שָׁלוֹם‎, obvykle se překládá jako „mír“ či „pokoj“), je výraz, který se v židovském prostředí používá k pozdravu a zároveň k označení ideálního stavu pro život.

Co se nesmí dělat o šabatu : Věřící židé o šabatu nesmějí používat peníze, chodit nakupovat, vařit, telefonovat či jezdit autem. Všechny tyto zákazy striktně dodržují hlavně ortodoxní židé.

Co dělá rabín : Dnes je termín rabín spojen s těmito dvěma významy: odborník na halachu, který je delegován k tomu, aby podle ní vydával rozhodnutí duchovní vůdce židovské obce, v tomto smyslu slouží rabín jako duchovní rádce a učitel.

Jak vznikl judaismus

Judaismus vznikl jako kmenové náboženství hebrejských kmenů přibližně ve 2. tisíciletí př. n. l. Podle Tóry jsou předky izraelského národa tři praotcové, Abrahám, Izák a Jákob – tito jsou líčeni jako lidé, kteří věřili v jednoho Boha.

Historie. Historicky Židé používali hebrejská patronymická jména. V židovském patronymickém systému je křestní jméno následováno buď ben- („syn“) nebo bat- („dcera“), v tomto pořadí, a pak jméno otce. Vyskytuje se také aramejská podoba bar-, („syn“).Berlín – Davidova hvězda představovala symbol židů, judaismu a státu Izrael, na jehož vlajce se vyskytuje. Symbolizuje souhvězdí, pod kterým se čeká na Mesiáše, a také šest pracovních dní, kde střed znamená šabat. Symbol jako takový znamená rovnováhu.

Kolik bohů má judaismus : Judaismus je monoteistickým náboženstvím, tzn. že uctívá jediného Boha. Uctívání jiných bohů je zapovězeno, stejně jako uctívání soch, jiných předmětů či míst nebo přírodních úkazů.