Oblast ztenčení vrstvy ozónu, kde je ozónová vrstva výrazně oslabená, tedy hodnota ozónu vyskytující se pod 220 dobsonových jednotek, se označuje jako díra. Ozónová díra se v současné době nachází hlavně na pólech planety (majoritní výskyt je na jižním pólu).Co je „ozonová díra“ V důsledku lidské činnosti se do atmosféry uvolňují chemické látky obsahující atomy chloru a bromu. Tyto látky v kombinaci s určitými povětrnostními podmínkami způsobují reakce v ozonové vrstvě, které vedou k ničení molekul ozonu.Běžně se ozón vyskytuje ve dvou vrstvách atmosféry, a to přízemní vrstvě troposféře, která sahá do výšky 10 až 15 kilometrů, a ve stratosféře neboli následující vyšší vrstvě.

Co zpusobuje ubytek ozonu : Úbytek stratosférického ozónu v důsledku působení například oxidů dusíku, které se do atmosféry dostávají z motorů letadel, byl poprvé pozorován na počátku 70-tých let. Úbytek ozónu ve stratosféře je však spojován především s produkcí tzv. fluorochlorouhlovodíků (FCC).

Kde je největší ozonová díra

Měření z družice Sentinel-5P systému Copernicus ukazují, že letošní ozónová díra nad Antarktidou je jednou z největších a nejhlubších za poslední roky.

Na jakých místech je ozonová díra největší : Nad Antarktidou se nyní nachází jedna z největších a nejhlubších ozonových děr za posledních patnáct let. Informovali o tom vědci evropské služby Copernicus. Díra podle nich už ale dosáhla maximální velikosti.

Ozonová vrstva se nachází ve stratosféře ve výšce 25–35 km nad zemí. Nejtenčí ozonová vrstva je nad severním a jižním pólem. Z toho důvodu došlo k nárůstu výskytu rakoviny kůže a poškození zraku právě v oblastech, které jsou blízko pólu, jako je Nový Zéland nebo Patagonie.

Ozonová díra byla poprvé pozorována počátkem 80. let 20. století nad Antarktidou, což bylo doprovázeno rozšířením tohoto pojmu. V roce 1985 tam v září a říjnu poklesla koncentrace ozonu na polovinu dlouhodobého průměru.

Jak vznikly ozonové díry

Vznik ozonové díry

V roce 1974 byla poprvé vyslovena hypotéza, že freony, ač mnohdy několikrát těžší než vzduch, pronikají do stratosféry (10 až 50 km nad povrch Země), kde se z nich odštěpuje chlor, který se podílí na katalytickém rozkladu ozonu.