Předpřítomný čas je nutné použít vždy, když čas děje není důležitý či není blíže specifikován. Naproti tomu minulý prostý čas je třeba použít v situacích, kdy jsou dány / vyžadovány údaje o čase či místě děje.Předpřítomný průběhový čas se vztahuje k blíže neurčenému času mezi minulostí a přítomností. Mluvčí má na mysli něco, co v tomto období začalo, ale možná ještě neskončilo. Zajímá jej nejen proces, ale i výsledek, a tento proces možná stále ještě pokračuje nebo zrovna skončil.Předpřítomný čas prostý (Present Perfect) používáme v angličtině tehdy, když popisujeme děj, který začal v minulosti, a jehož následky pociťujeme nyní v přítomnosti. Předpřítomný čas prostý použijeme také tehdy, chceme-li říct, že se stalo něco, co způsobilo, že teď je situace jiná. I have finished my homework.

Kdy pouzit Present Perfect Continuous : Stejně jako předpřítomný čas prostý se také v angličtině předpřítomný čas průběhový vztahuje k přítomnosti, nikoliv k minulosti. Na rozdíl od předpřítomného času prostého, který se zajímá o „výsledek“, použijeme předpřítomný čas průběhový tehdy, když budeme chtít zdůraznit délku trvání nějaké činnosti.

Kdy se používá příčestí minulé

Příčestí minulé se často používá pro tvoření složených časů, jako je předpřítomný čas (present perfect), předminulý čas (past perfect) a předbudoucí čas (future perfect). Kromě toho se využívá při tvorbě trpného rodu (passive voice) a jako přídavné jméno.

Kdy se používá Minulý čas : Používá se k vyjádření děje, který proběhl v minulosti. Důležité je, že tento děj už skončil (ráno, včera, minulý týden, atd.) Minulý čas prostý (Past Simple) se také používá při vyprávění, kdy jedna událost následuje za druhou.

Předpřítomným časem průběhovým vyjadřujeme skutečnost, že děj který začal v minulosti, probíhá i teď v současnosti, když o něm mluvíme. I have been waiting here for an hour. – Čekám tu už hodinu. Touto větou říkám, že tady právě teď čekám a že tu čekám už hodinu.

SINCE bude, když budete říkat, že je to od té doby až do teď. FROM bude především v kombinaci s TO, tedy když nejde o to, že se to děje až do TEĎ, ale jen do jiné doby.

Kdy se používá been a kdy Gone

Odjela do Paříže. = She has gone to Paris. Pokud tedy říkáte, že někdo někam odjel (a je stále tam), použijete gone to. Pokud tam ale byl (je to jeho zkušenost, nebo to má souvislosti s přítomností – viz článek o předpřítomném času), použijete been to, nikoli been in.Předpřítomný čas prostý většinou vyjadřuje děj, který už je ukončený. Dáváme důraz na výsledek děje. Předpřítomný čas průběhový naproti tomu spíše vyjadřuje neukončený děj, tedy ten, který stále ještě probíhá. Dáváme důraz na trvání a průběh děje.Základní rozdíl mezi present perfect a present perfect continuous je ten, že PP dává důraz na výsledek děje a kolikrát se něco až do teď přihodilo, kdežto PPC dává důraz na děj samotný, na důsledek toho děje a jak dlouho už něco probíhá (či probíhalo).

Předpřítomný čas prostý většinou vyjadřuje děj, který už je ukončený. Dáváme důraz na výsledek děje. Předpřítomný čas průběhový naproti tomu spíše vyjadřuje neukončený děj, tedy ten, který stále ještě probíhá. Dáváme důraz na trvání a průběh děje.

Jak poznat příčestí minulé : Příčestí minulé (činné)

1. Tvoří součást tvaru slovesa v minulém čase.
2. Končí na -l, -la, -lo, -li, -ly, -la: plaval, plavala, plavalo, plavali, plavaly, plavala.

Co je příčestí minulé v němčině : Příčestí minulé označuje již ukončený děj, v přívlastku se skloňuje jako přídavné jméno. Tvoří se předponou ge- slovesným kmenem – koncovkou –t (u slabých sloves) nebo koncovkou –en a změnou kmenové samohlásky (u silných sloves): ge + kauf + t = gekauft (koupený), ge + schrieb + en = geschrieben (napsaný).

Kdy se pouziva do A did

Pokud používáme v přítomnosti pomocné sloveso do, musí se objevit i v krátké odpovědi. V minulosti pak použijeme pomocné did, které se opět musí použít v odpovědi: Do you work Yes, I do. / No, I don't.

Stejně jako u otázky si při vtyvoření záporu minulého času prostého (Past Simple) v angličtině pomůžeme pomocným slovesem „did“, ke kterému přidáme zápor „not“. Opět převažuje stažený tvar „didn't“. Také v případě záporu je tento tvar pro všechny osoby stejný.Nejčastěji se tato struktura používá, když chceme říct, že v určitý okamžik v minulosti nějaký děj již nějakou dobu probíhal, případně říkáme i jak dlouho v tu chvíli už probíhal. She was tired because she had been working for six hours without a break.

Co znamená I have been : I have been/ i was

I was – byl jsem tam a už nejsem; I have been – pořád tam jsem, např. I have been in the library for 2 hours (jsem tam 2 hodiny).