Žahavci jsou převážně mořští živočichové, jen malá část jich pronikla do sladkých vod. Jsou početně zastoupeni od mělkého litorálu do velkých hloubek, s maximálním rozšířením v mělkých a teplých vodách tropického pásu.Talířovka obrovská (Cyanea capillata), také známá jako medúza žahavá, je největší známý druh medúzy. Vyskytuje se převážně v boreálních (subarktických) vodách Severního ledového oceánu a v severních částech Atlantiku a Pacifiku.koráli: žijí jen v teplých mořích, tvoří rozvětvené kolonie (jedinci se po pučení neoddělí a zůstávají spolu spojeni), kolem sebe vytvářejí pevnou ochrannou schránku (nejčastěji vápenatou).

Který Žahavec je nejběžnější ve sladkých vodách : nezmaři (a) – Drobní, ve sladkých vodách. Žijí ve stádiu polypa, k podkladu jsou přichyceni nožním terčem. Rozmnožují se zejména nepohlavně (pučením), ale i pohlavně (jsou to hermafrodité, jeden jedinec tvoří samčí i samičí pohlavní buňky).

Kde se vyskytují medúzy

Medúzovci žijí v mořích po celém světě od jižního pólu k severnímu, nejčastěji v pobřežních šelfech, ale jsou známy i hlubinné druhy. V životním cyklu se vždy vyskytuje stadium „medúza“, volně plovoucí forma se zvonem a žahavými rameny, nicméně v případě medúzovců chybí plachetka (velum).

Kde nejsou medúzy : Jen stěží byste tak hledali místo, o kterém by se dalo s jistotou říct, že v něm nepotkáte ani jednoho zástupce rodu medúzovců. Medúzy doslova proplouvají světovými oceány od jižního až po severní pól.

U chorvatských břehů není bezpečno, moře obsadily medúzy

Nejnepříjemnější medúzy Středozemního moře, talířovky svítivé, obsadily jih chorvatského pobřeží. Jejích žahnutí je velmi bolestivé a mohou po něm zůstat jizvy.

Medúsa, starořecky Μέδουσα „strážkyně“, latinsky Medousa, je v řecké mytologii jedna ze tří zrůdných Gorgon, dcer mořského boha Forkýna a jeho družky Kétó. Zpravidla je popisovaná jako okřídlená žena s hady místo vlasů, která ty, co se zadívají do jejích očí, promění v kámen.

Co žerou žahavci

Potravou žahavců je plankton a nekton, výjimečně je prokázána i filtrace fytoplanktonu. Velcí medúzovci a korálnatci jsou schopni ulovit i větší kořist, např. i ryby. U korálnatců a některých medúzovců je vyvinuta symbióza s jednobuněčnými řasami (zoxantelami).Žahavci se dělí do čtyř tříd, z nichž se většina vyskytuje pouze v mořském pro- středí. Ve sladkých vodách se setkáme pouze se zástupci polypovců (Hydrozoa), kam patří všeobecně známí nezmaři nebo medúzka sladkovodní (Živa 1995, 2: 78), zavlečená z jihovýchodní Asie na většinu kontinentů.Polyp je jedním ze dvou životních stadií některých žahavců, druhým je medúza. Tělo polypů je většinou válcovité, prodloužené podél osy těla. Jeho spodní část je buď připevněná k substrátu, nebo, pokud žije v koloniích, k ostatním polypům. Přední část nese ústní otvor a je obklopený chapadly.

Žahavé buňky, též zvané knidocyty (z řec. knide, kopřiva) nebo nematocyty (z řec. nema, vlákno), jsou specializované buňky, které se nacházejí na povrchu těla žahavců. Obsahují organely, které po podráždění vymršťují z buňky harpunovitá vlákna a vypouštějí toxiny.

Kde žije čtyřhranka smrtelná : Čtyřhranka Fleckerova (Chironex fleckeri; Southcott, 1956) či čtyřhranka smrtelná nebo také mořská vosa je smrtelně jedovatý druh mořské medúzy z čeledi Chirodropidae obývající příbřežní vody okolo Austrálie v období od října do května.

Kde je nejvic medúz : Největší medúza je zřejmě talířovka obrovská (Cyanea capillata), žijící v severním Atlantiku.

Kde jsou v Chorvatsku žraloci

Vodní radovánky na chorvatské pláži přezdívané Copacabana poblíž Dubrovníku, který je hojně navštěvovanou turistickou destinací, se změnily v pořádné drama. V moři se totiž objevil žralok, jehož hřbetní ploutev se výhružně tyčila nad hladinou.

Rok co rok bývá u chorvatských břehů pozorováno několik opravdu velkých exemplářů. Nejčastěji jde o přes deset metrů dlouhé, neškodné planktonožravé žraloky obrovské a velké. Občas se zde ukáže i žralok bílý neboli lidožravý (hrdina Spielbergových Čelistí).Medúzovci žijí v mořích po celém světě od jižního pólu k severnímu, nejčastěji v pobřežních šelfech, ale jsou známy i hlubinné druhy. V životním cyklu se vždy vyskytuje stadium „medúza“, volně plovoucí forma se zvonem a žahavými rameny, nicméně v případě medúzovců chybí plachetka (velum).

Jak vznikla medúza : Jako medúza se dnes v zoologii označuje volně plovoucí dospělé stádium některých žahavců, které se pohlavně rozmnožuje. Pokud se tedy budeme zabývat ontogenetickým vývojem jedince, vznikly medúzy z přisedlých polypů (tedy z něčeho, co se podobá třeba nezmarovi).