V prvním případě, který dnes převládá, se člověk vystavující směnku (výstavce neboli emitent) bezpodmínečně zavazuje k tomu, že v dohodnutém termínu a na dohodnutém místě uhradí konkrétní částku jiné osobě (remitentovi). Výstavce zde směnku sám vystavuje a je přímým dlužníkem.směnečného a šekové musí obsahovat:

1. označení, že jde o směnku – toto musí být ve vlastním textu směnky.
2. bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou částku.
3. jméno toho, kdo má platit (směnečníka)
4. údaj splatnosti – nesmí být vymezena časovým rozmezím.
5. údaj místa, kde má být placeno.
6. jméno toho, komu má být placeno.

Vystavitel směnky (dlužník) se písemně zavazuje, že jejímu majiteli (věřiteli) zaplatí uvedenou dlužnou částku. Směnka vlastní – dlužník se zavazuje, že on sám bude tím, kdo ve smluvený čas uhradí sumu peněz dohodnutou a uvedenou na směnce.

Kdo stanoví formu směnky : Mezi výstavcem směnky a jejím majitelem existuje smlouva (ta může být sjednána i ústně), která stanovuje, jaké konkrétní náležitosti mají být ve směnce doplněny.

Kdo je výstavce

Výstavce je osoba, která se vyskytuje jak u směnky vlastní, tak směnka cizí. Jelikož se směnce cizí říká rovněž trata, bývá výstavce směnky cizí označován jako trasant.

Kdy je směnka neplatná : Naproti tomu neplatná je směnka, která neobsahuje rok splatnosti, směnka se splatností dřívější než je datum vystavení, směnka splatná alternativně v různé dny (např. 1. nebo 2. ledna 2014) nebo směnka, která stanoví splatnost v určitém časovém rozmezí (např.

Směnečníkem může být kdokoli kromě remitenta, tedy i sám výstavce, který je oprávněn vydat tzv. zastřenou směnku vlastní. Přijetí směnky směnečníkem vždy záleží pouze na něm. Pokud směnku přijme, stane se hlavním (přímým) dlužníkem, pokud ji odmítne, nebude směnečně vázán.

Směnečný závazek vzniká směnečníkovi až po akceptaci této směnky (postačí podpis na směnce). Výstavce směnky se staví do pozice nepřímého dlužníka, ručí za to, že bude směnka směnečníkem přijata (akceptována) a zaplacena.