Úplně zbavit člověka svéprávnosti dnes není možné. Nový občanský zákoník tuto možnost zrušil a stanoví, že omezit něčí svéprávnost je možné maximálně na tři roky. Pokud je zjevné, že se stav člověka v této době nezlepší, může soud svéprávnost omezit na dobu delší, nejdéle však na pět let.Omezit svéprávnost lze pouze za okolností, kdy nepostačují mírnější a méně omezující opatření a hrozila-li by pak dané osobě závažná újma. Dále se k návrhu přikládá lékařský posudek či lékařská zpráva o zdravotním stavu dotčené osoby. Pokud takový důkaz nebude soudu doložen, soud může návrh zamítnout.Jedná se o ochranu osob s omezenou svéprávností[1] které nebyly hospitalizovány v odborných zařízeních, ať již sociálního či zdravotnického typu, a současně nemají žádnou osobu blízkou, která by se stala jejich opatrovníkem, a je jim tak určen opatrovník veřejný.

Kdo je opatrovník pro řízení : Opatrovník v řízení o omezení svéprávnosti může být advokát, může být právník, ale také to může být blízká osoba, či rodinný příslušník, ale také například osoba, která má k Posuzované jiný vztah, než-li přímou rodinnou vazbu. Tento opatrovník by měl hájit zájmy posuzované osoby v průběhu soudního řízení.

Kdo muze být zbaven svéprávnosti

Návrh na omezení svéprávnosti může podat jakákoli fyzická osoba, zdravotní ústav či zařízení, veřejný orgán. Pro soud není podstatné, kdo návrh podal, podstatné je, zda-li se jeví jako opodstatněný či nikoli a to soud vždy vyhodnotí na základě objektivních zjištění a důkazech.

Koho lze zbavit svéprávnosti : Zbaven způsobilosti může být psychicky nemocný člověk, jehož porucha není přechodná. Jedná se tedy třeba o schizofreniky, lidi s maniodepresivní psychózou, stařeckou demencí nebo mentálním postižením. Podle právníků Centra advokacie duševně postižených (MDAC) je ale někdy zbavení způsobilosti zbytečné.

(1) Omezit svéprávnost člověka může jen soud. (2) Soud vyvine potřebné úsilí, aby zjistil názor člověka, o jehož svéprávnosti rozhoduje, a to i za použití takového způsobu dorozumívání, který si člověk zvolí.

Opatrovanec je pak člověk, který má opatrovníka, tedy Vy. Kdo je opatrovník Opatrovník je ten, koho soud ustanovil, aby se staral o právní záležitosti, o které se nemůžete postarat sami. Můžete mít jen jednoho opatrovníka.

Kdo nemuze být opatrovník

Kdo nemůže být ustanoven opatrovníkem:

není schopna sama plně uvědoměle právně jednat, • osoba, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy opatrovance, • provozovatel zařízení, kde opatrovanec pobývá nebo které mu poskytuje služby, • osoba závislá na takovém zařízení, tj. např.Osoby jsou fyzické (lidé) a právnické. Každý, kdo je osobou, je způsobilý mít soukromá práva a povinnosti, má právní osobnost.Hlavní úlohou opatrovníka je starat se o naplnění opatrovancových práv a chránit jeho zájmy. Opatrovník také dbá o zdravotní stav opatrovance. Aby mohl tyto úlohy dobře plnit, musí udržovat s opatrovancem vhodným způsobem a v potřebném rozsahu pravidelný kontakt a projevovat o opatrovance skutečný zájem.

Návrh musí podat sama osoba, která opatrovníka potřebuje z důvodu svého fyzického zdravotního stavu, ne duševní poruchy (např. špatně mluví, nepodepíše se apod.). Soud může jmenovat člověku opatrovníka. Přitom mu nemusí omezovat svéprávnost.

Kolik dostane opatrovník : Výše paušální částky na jednoho opatrovance, je předběžně uvažována ve výši 30 500 Kč. Obce jako veřejní opatrovníci obdrží násobek paušální platby na jednoho živého opatrovance podle jejich počtu k rozhodnému dni, kterým byl pro příspěvek na rok 2025 stanoven 31. březen 2024.

Jak se určuje opatrovník : O ustanovení opatrovníka rozhoduje pouze soud. Pokud posuzovaná osoba sepsala předběžné prohlášení, kde vyjádřila přání, kdo má být jejím opatrovníkem, soud k prohlášení přihlíží. Při jmenování opatrovníka soud sleduje nejlepší zájmy opatrovance.

Kdo to je opatrovník

Opatrovník je ten, koho soud ustanovil, aby se staral o právní záležitosti, o které se nemůžete postarat sami. Můžete mít jen jednoho opatrovníka. Výjimečně můžete mít dva, pokud se jeden stará jen o majetek (je tzv. opatrovníkem pro správu jmění).

U fyzických osob vzniká jejich právní osobnost narozením a zaniká smrtí (§ 23 OZ). Jiným způsobem nemůže být nikdo své právní osobnosti zbaven, nelze se jí ani vzdát (§ 16 OZ). Má ji i počaté dítě, narodí-li se živé (tzv. nasciturus).Právnická osoba má právní osobnost (způsobilost mít práva a povinnosti) už od okamžiku svého vzniku, a to v plném rozsahu, ledaže je omezena zákonem. Za právnickou osobu ovšem jejím jménem jednají osoby fyzické, tzv. statutární orgány nebo pověření zaměstnanci či členové.

Kdo může žádat o omezení svéprávnosti : Aktivně legitimován k podání návrhu je každý, kdo má právní osobnost (fyzická osoba, právnická osoba – např. zdravotnický ústav). Z ob- sahu návrhu musí vyplývat, z jakých skutkových i právních důvodů považuje navrhovatel návrh za důvodný a také proč dle něj nepostačuje užití mírnějších a méně omezujících opatření.