Úplně zbavit člověka svéprávnosti dnes není možné. Nový občanský zákoník tuto možnost zrušil a stanoví, že omezit něčí svéprávnost je možné maximálně na tři roky. Pokud je zjevné, že se stav člověka v této době nezlepší, může soud svéprávnost omezit na dobu delší, nejdéle však na pět let.Omezena či zbavena způsobilosti může být jak osoba zletilá, tak nezletilá. Návrh soudu může podat každý, ale proti svévolnému postupu je bráněno tím, že soud může navrhovateli uložit, aby předložil lékařské osvědčení o duševním stavu vyšetřovaného. Soud v takovém případě vždy vyslechne znalce.Svéprávnost (do 1. ledna 2014 způsobilost k právním úkonům, někdy též nesprávně plnoprávnost) je způsobilost právně jednat, například uzavírat jakékoli smlouvy.

Kdo může zbavit svéprávnosti : Je nezbytné zmínit, že svéprávnost nelze zrušit (oproti původní úpravě občanského zákoníku z roku 1964) a člověk se své svéprávnosti nemůže vzdát. Svéprávnost lze pouze omezit . Soud může svéprávnost omezit jen v rozsahu, v jakém není osoba schopna právně jednat .

Kdo může podat návrh na omezení svéprávnosti

Aktivně legitimován k podání návrhu je každý, kdo má právní osobnost (fyzická osoba, právnická osoba – např. zdravotnický ústav). Z ob- sahu návrhu musí vyplývat, z jakých skutkových i právních důvodů považuje navrhovatel návrh za důvodný a také proč dle něj nepostačuje užití mírnějších a méně omezujících opatření.

Jak lze zbavit člověka svéprávnosti : Svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat). Od 1. 1. 2014 již také nelze nikoho svéprávnosti úplně zbavit, lze ji pouze omezit v přesně vymezeném rozsahu a to pouze prostřednictvím soudního rozhodnutí.

Návrh musí podat sama osoba, která opatrovníka potřebuje z důvodu svého fyzického zdravotního stavu, ne duševní poruchy (např. špatně mluví, nepodepíše se apod.). Soud může jmenovat člověku opatrovníka. Přitom mu nemusí omezovat svéprávnost.

Návrh na zahájení řízení může podat kterýkoliv člověk (například příbuzný, partner, ošetřující lékař), státní orgán, zdravotní ústav (třeba psychiatrická nemocnice) nebo poskytovatel sociálních služeb, ve výjimečných případech i státní zastupitelství. Tomu, kdo podal návrh, se říká navrhovatel.

Co je způsobilost k právům a povinnostem

Právní osobnost (dříve způsobilost k právům a povinnostem) nebo také právní subjektivita je schopnost být nositelem i vykonavatelem práv a povinností; u fyzických osob vzniká narozením a zaniká smrtí nebo prohlášením za mrtvého. Jiným způsobem nemůže být nikdo své právní osobnosti zbaven, nelze se jí ani vzdát.Omezení svéprávnosti

Podstatná změna ale nastala v případě, pokud člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat. V takovém případě, je-li to v zájmu člověka, jehož se to týká, může soud omezit svéprávnost.Hlavní úlohou opatrovníka je starat se o naplnění opatrovancových práv a chránit jeho zájmy. Opatrovník také dbá o zdravotní stav opatrovance. Aby mohl tyto úlohy dobře plnit, musí udržovat s opatrovancem vhodným způsobem a v potřebném rozsahu pravidelný kontakt a projevovat o opatrovance skutečný zájem.

Aktivně legitimován k podání návrhu je každý, kdo má právní osobnost (fyzická osoba, právnická osoba – např. zdravotnický ústav). Z ob- sahu návrhu musí vyplývat, z jakých skutkových i právních důvodů považuje navrhovatel návrh za důvodný a také proč dle něj nepostačuje užití mírnějších a méně omezujících opatření.

Kdy je clovek zbaven svéprávnosti : Občanský zákoník říká, že svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (tedy právně jednat). Plnou svéprávnost získáváme v den 18. narozenin, kdy jsme zletilí a tedy schopni uzavírat jakékoliv smlouvy, nabývat nejrůznější práva a brát na sebe povinnosti.

Kdy vzniká způsobilost k právům a povinnostem : Právní osobnost (dříve způsobilost k právům a povinnostem) nebo také právní subjektivita je schopnost být nositelem i vykonavatelem práv a povinností; u fyzických osob vzniká narozením a zaniká smrtí nebo prohlášením za mrtvého. Jiným způsobem nemůže být nikdo své právní osobnosti zbaven, nelze se jí ani vzdát.

Kdy je člověk způsobilý k právním úkonům

Plné svéprávnosti nabývá člověk dosažením 18 let (dříve od 16. roku), nebo také sňatkem. Nově bude možné nabytí svéprávnosti také emancipací, je-li nezletilý schopen sám se živit a obstarávat si své záležitosti. Nezletilý tedy může ze své vůle dosáhnout přiznání svéprávnosti, je-li to v jeho zájmu (§ 37).

Opatrovník může být určen jak pro obecné zastupování (tzv. hmotněprávní opatrovník), tak i pro jedno konkrétní řízení (procesní opatrovník). O ustanovení opatrovníka rozhoduje pouze soud. Pokud posuzovaná osoba sepsala předběžné prohlášení, kde vyjádřila přání, kdo má být jejím opatrovníkem, soud k prohlášení přihlíží.Veřejného opatrovníka může vykonávat pouze obec, kterou určil ve svém rozhodnutí příslušný soud. Obcí se rozumí starosta nebo jiný jím pověřený zaměstnanec obce. Tento zaměstnanec musí splňovat odborné předpoklady, tedy nově musí mít i zkoušku odborné způsobilosti (vyhláška č. 173/2017 Sb., kterou se mění vyhláška č.

Kdy je člověk zbaven svéprávnosti : Svéprávnosti se člověk nemůže vzdát a dnes jí nelze člověka ani úplně zbavit, jak se mnoho lidí domnívá. Svéprávnost lze pouze omezit. To, že člověk není zcela zbaven svéprávnosti, v překladu znamená, že ačkoliv je nějakým způsobem omezen (např.