1. Poddaní tvořili nejpočetnější skupinu středověké společnosti. Řadíme mezi ně osobně nesvobodné rolníky a řemeslníky. Nevlastnili půdu a byli podřízeni panovníkovi, šlechtě nebo církvi.Dějiny (v některých kontextech synonymní se slovem historie) jsou obecně ty aspekty minulosti, které si lidé připomínají, přemýšlejí o nich a vykládají je, aby se orientovali v běhu času a pochopili vliv minulosti na svou přítomnost a budoucnost.století se však utváří na našem území společenská konstrukce o čtyřech vrstvách s vlastní vnitřní konstrukcí – šlechta, duchovenstvo, měšťanstvo a vesničané. Dále je zde však skupina obyvatel nezařaditelná, tvořící pomyslnou pátou vrstvu.

Proč se učit dějepis : Dějiny tvoří historii, slouží k poučení z minulosti do budoucnosti. Historie umožňuje zkoumat současnost na základě minulosti, bez znalosti minulosti nelze pochopit přítomnost. Dynamikou svého vývoje stojí dnešní moderní společnost v protikladu k společnosti tradiční.

Jaký je rozdíl mezi dějepisem a historii

Dějepis je školní předmět, který obsahuje jen základní data. A pak existuje historie a ta se odvíjí od tohoto okamžiku zpět až k počátkům života, obrovský kus času plný vzrušujících příběhů.

Kdo tvořil městskou radu : Radu tvořilo dvanáct konšelů, kteří z obce zvolili obecní starší, městského písaře a městské úřední zřízence. Ze zakládací listiny je zřejmé, že Nové Město nepodléhalo podkomořímu. S odvoláními a žádostmi o právní naučení se mělo obracet k staroměstskému soudu.

Za počátek středověku se nejobvykleji stanovuje pád západořímské říše roku 476, za jeho konec se nejčastěji udává rok 1492, což je rok objevení Ameriky, ale také zároveň rok dobytí poslední arabské pevnosti na Pyrenejském poloostrově.

Jsou o tom, co se událo, ale i naše přítomnost se stává během vteřiny minulostí a tedy dějinami. Dějiny tvoří historii, slouží k poučení z minulosti do budoucnosti. Historie umožňuje zkoumat současnost na základě minulosti, bez znalosti minulosti nelze pochopit přítomnost.

Na co je dějepis

Dějepis (historická věda) je humanitní a společenská věda zkoumající dějiny (historii) člověka a jeho civilizace na základě studia různých pramenů a s použitím rozličných metod.Dějepis je vyučovací předmět zabývající se dějinami, je to zprostředkované poznání. Dějepisem však můžeme také chápat samotnou historickou vědu, kterážto byla blíže definována v předchozím odstavci. Historiografie je všeobecný popis dějin, v širším slova smyslu znamená dějepisectví.Město řídila rada, složená z konšelů, konzolů nebo prostě radních. Obce, které nezískaly samostatnost, řídil pán prostřednictvím svého úředníka. V Čechách se mu říkalo rychtář, ve Francii například prefekt. Výsadou každého města byly také hradby ve znaku.

Místo pro založení nového města vybíral tzv. lokátor. Ten musel vzít v úvahu polohu budoucího města z mnoha hledisek – ekonomické, vojenské či komunikační. Město bylo často obehnáno hradbami s obrannými věžemi (baštami) a městskými bránami.

Co jedli Češi ve středověku : Známé jsou druhy ředkve, kapusty, zelí, dýně, tykve, okurky, mrkve, cibule, česneku a řepy, z níž se nejdříve využívaly jen listy na špenát. Ovoce bylo hlavním sladidlem. V sadech rostly jabloně, hrušně, broskvoně a mezi oblíbené plody patřily švestky a třešeň.

Čím skončil středověk : Středověk je obvykle ohraničen pádem Západořímské říše v roce 476 a pádem Konstantinopole roku 1453, případně objevením Ameriky Kryštofem Kolumbem roku 1492, či zveřejněním 95 tezí Martinem Lutherem roku 1517. Pojem tedy pokrývá zhruba deset století lidské, zejména ovšem evropské historie.

Proč se dějepis učíme

Dějiny tvoří historii, slouží k poučení z minulosti do budoucnosti. Historie umožňuje zkoumat současnost na základě minulosti, bez znalosti minulosti nelze pochopit přítomnost. Dynamikou svého vývoje stojí dnešní moderní společnost v protikladu k společnosti tradiční.

Vrcholný středověk je druhým obdobím evropských dějin, ve kterém dochází ke vzniku a rozvoji měst. Do tohoto období zde sice existovala města, která vznikla ve starověku, ale po zániku anitické civilizace ztratila římská sídliště veškerý svůj význam. Raně středověká civilizace byla civilizací vesnickou.Město Prahu podle pověsti založila moudrá kněžna Libuše, manželka Přemysla Oráče, zakladatele rodu, o jehož počátcích se můžeme pouze dohadovat. S naprostou přesností však víme, že se jeho vláda udržovala v naších zemích několik set let, a to až do 4.

Kdo a kdy zalozil Prahu : Během stěhování národů v 6. století, začali osídlovat pražskou kotlinu Slované. Podle legendy byla Praha založena v 8. století českou kněžnou a věštkyní Libuší a jejím manželem Přemyslem, zakladatelem dynastie Přemyslovců.