Soud Vás omezí ve svéprávnosti, aby ochránil Vaše práva a zájmy a abyste měli opatrovníka, který bude v určitých věcech jednat za Vás. Rozhodnutí soudu o omezení svéprávnosti musí být napsané přesně podle Vaší životní situace, zachované schopnosti právně jednat a Vašich potřeb.Je nezbytné zmínit, že svéprávnost nelze zrušit (oproti původní úpravě občanského zákoníku z roku 1964) a člověk se své svéprávnosti nemůže vzdát. Svéprávnost lze pouze omezit .Soud může sám rozšířit nebo zmírnit omezení svéprávnosti pro posuzovanou osobu. Soudní řízení o zbavení (omezení) svéprávnosti trvá zhruba 12-16 měsíců. A samotné omezení posuzované osoby je zpravidla udělováno nanejvýš na tři roky.

Kdo může podat návrh na omezení svéprávnosti : Aktivně legitimován k podání návrhu je každý, kdo má právní osobnost (fyzická osoba, právnická osoba – např. zdravotnický ústav). Z ob- sahu návrhu musí vyplývat, z jakých skutkových i právních důvodů považuje navrhovatel návrh za důvodný a také proč dle něj nepostačuje užití mírnějších a méně omezujících opatření.

Koho lze zbavit svéprávnosti

Zbaven způsobilosti může být psychicky nemocný člověk, jehož porucha není přechodná. Jedná se tedy třeba o schizofreniky, lidi s maniodepresivní psychózou, stařeckou demencí nebo mentálním postižením. Podle právníků Centra advokacie duševně postižených (MDAC) je ale někdy zbavení způsobilosti zbytečné.

Kdy je možné omezit člověka na jeho svéprávnosti : Omezení svéprávnosti

Podstatná změna ale nastala v případě, pokud člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat. V takovém případě, je-li to v zájmu člověka, jehož se to týká, může soud omezit svéprávnost.

Omezení svéprávnosti

Na rozdíl od dřívější způsobilosti k právním úkonům ji nelze ani člověka zcela zbavit. Je možné ji jen podle § 55–65 občanského zákoníku omezit, jestliže je to v jeho zájmu a pokud nepostačí mírnější opatření, zejména v případě trvalé duševní poruchy.

Jedná se o ochranu osob s omezenou svéprávností[1] které nebyly hospitalizovány v odborných zařízeních, ať již sociálního či zdravotnického typu, a současně nemají žádnou osobu blízkou, která by se stala jejich opatrovníkem, a je jim tak určen opatrovník veřejný.

Co může opatrovník

Hlavní úlohou opatrovníka je starat se o naplnění opatrovancových práv a chránit jeho zájmy. Opatrovník také dbá o zdravotní stav opatrovance. Aby mohl tyto úlohy dobře plnit, musí udržovat s opatrovancem vhodným způsobem a v potřebném rozsahu pravidelný kontakt a projevovat o opatrovance skutečný zájem.