Pojem dekadence označuje literární proud z konce 19. století, který vznikl ve Francii a projevoval se především přesycením a únavou z kultury. V české literatuře se dekadence objevila již na konci 80.V literatuře se dekadentní postoj projevuje zejména pesimistickými náladami, pocity zmaru, morbiditou, mysticismem, erotickou přesyceností, ale i narcismem. K životu dekadentů se často vázalo bohémství, satanismus, nevázaný sex, alkohol. V českých poměrech byla dekadence pociťována zvlášť tíživě.K nejdůležitějším představitelům literární dekadence patřil francouzský spisovatel Joris-Karl Huysmans, v Anglii působící tvůrcové Oscar Wilde a Algernon Charles Swinburne a v českém prostředí pak Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic a Karel Hlaváček.

Co je typické pro dekadenci : století. Ve francouzštině totiž slovo dekadence znamená úpadek. Tak bylo také zpočátku nahlíženo na některé práce tehdejších literátů, protože v jiném uměleckém oboru se dekadence ani neprojevila. Dekadence byla v podstatě reakcí na měšťanskou společnost, kterou se zároveň svými projevy snažila šokovat.

Co to znamená dekadence

Význam slova dekadence je úpadek. Jinak řečeno: překlad slova dekadence je úpadek. Toto slovo vzniklo ve francouzštině, kam přešlo ze středověké latiny, kde se decadentia vytvořilo z klasického latinského decadere, které má základ ve slovese cadere, padat a také upadat, klesat, ochabovat, umírat.

Kdo byli Symbolisté : Řecké slovo „symbolon“ původně označovalo smluvený poznávací znak členů tajné organizace. Symbolisté se hlásili k myšlenkám prokletého básníka Mallarméa, jenž hledal v poezii kouzlo a tajemství. Považoval ji za jedinou cestu k Absolutnu, která je ovšem vyhrazena pouze zasvěceným.

Prokletí básníci jsou spojeni dekadentním způsobem života – drogy, alkohol, zločinnost, neúcta k pravidlům. Nepromarnili jediný den ani noc, bouřili se proti upjatosti, svázanosti, svým i cizím rodinám, aristokracii i celé společnosti. Popisovali velmi otevřeně témata, o kterých se do té doby vůbec nepsalo.

Filozofickou obdobou vitalismu bylo dílo francouzského myslitele Henriho Bergsona (1859-1941). Tento nositel Nobelovy ceny za literaturu přišel s koncepcí životního vzmachu (élan vital). Před rozumovým poznáním upřednostňoval intuitivní vhled, kladl velký důraz na subjektivní prožívání a zabýval se také teorií komična.

Co to je symbolismu

Symbolismus byl reakcí na popisnost naturalismu a parnasismu. Toto hnutí částečně navazuje na romantismus. Jejich cílem bylo zobrazovat věci, které nelze racionálně popsat, tj. zobrazit nezobrazitelné, snažili se proniknout k podstatě skutečnosti – usilovali o vnímání umění všemi pěti smysly.l'art pour l'art = umění pro umění) – původně názor, že umění je samo sobě cílem, výraz kultu tzv. čistého umění, oproštěného od soc. funkcí.Význam slova dekadence je úpadek. Jinak řečeno: překlad slova dekadence je úpadek. Toto slovo vzniklo ve francouzštině, kam přešlo ze středověké latiny, kde se decadentia vytvořilo z klasického latinského decadere, které má základ ve slovese cadere, padat a také upadat, klesat, ochabovat, umírat.

Symbolismus je směr, který se projevuje především v básnické tvorbě, ale ne výhradně – symbolističtí autoři se věnovali románům, povídce, kronice, kritice umění, ale bez většího úspěchu.

Co je typické pro prokleté básníky : Prokletí básníci jsou spojeni dekadentním způsobem života – drogy, alkohol, zločinnost, neúcta k pravidlům. Nepromarnili jediný den ani noc, bouřili se proti upjatosti, svázanosti, svým i cizím rodinám, aristokracii i celé společnosti. Popisovali velmi otevřeně témata, o kterých se do té doby vůbec nepsalo.

Kdo byl první prokletý básník : Za prvního prokletého básníka a jeho prototyp je obvykle považován Charles Baudelaire (1821–1867). Charles Baudelaire, Paul Verlaine, Walt Whitman a Arthur Rimbaud jsou označováni za typické příklady. Pojem se ale vžil do širšího povědomí až vydáním sbírky Paula Verlaina (1884).

Kdy vznikl Civilismus

Civilismus, též civilizační či civilní poezie, je tendence v poezii konce 19. století a prvního dvacetiletí 20. století. Soustřeďuje se na zobrazení technických vymožeností, moderního života a civilizace.

Vitalismus (z latinského vita = život) je označení pro filozofický a přírodovědecký směr, který soudí, že fungování živých organismů nelze vysvětlit pouze fyzikálními a chemickými mechanismy, nýbrž vykazuje jakousi zvláštní životní sílu či energii, latinsky vis vitalis, u Henri Bergsona élan vital.Umění v tomto smyslu se od starověku dělí na umění výtvarná, která vytvářejí trvalá vizuální umělecká díla (například malířství, sochařství, architektura), a umění múzická či performativní, kde umělec sám vystupuje před publikem (například tanec, zpěv, hudba, divadlo).

Kdo patří do symbolismu : K nejznámějším symbolistům patří Odilon Redon nebo Gustave Moreau [moro]. Můžeme sem zařadit i sochaře Augusta Rodina [ogist roden], tvůrce monumentální Brány pekel. V Čechách měl k symbolismu nejblíže sochař František Bílek a malíři Jan Preisler nebo Max Švabinský, částečně rovněž Alfons Mucha.