Seznam sloves pojících se slovesem v gerundiu (ING)

anglicky	česky	+ ING
consider	zvážit
involve	zahrnovat
postpone	odložit
carry on	pokračovat

TO + gerundium. Nyní se dostáváme k použití slůvka to jako předložky, která vyjadřuje především: směr kam (go to school, climb to the top) určení někomu jako příjemci (send it to my parents, talk to me)

gerund	infinitiv
He continued eating. (Pokračoval v jídle.)	He continued to eat. (Pokračoval v jídle.)
I like shopping. (Rád nakupuji.)	I like to shop. (Rád nakupuji – Am.) I like to shop at 7am. (Br. Dávám přednost nakupování v 7 ráno.)
I love swimming. (Miluji plavání.)	I love to swim. (Miluji plavání.)

Kdy použít infinitiv : Klasický infinitiv má tvar to + základní tvar slovesa (tedy např. to be, to go, to learn apod.) Infinitiv nemá svůj 'čas' ani 'osobu'. Pokud ho použijeme ve větě, jeho osoba i čas odpovídá osobě a času hlavního slovesa či hlavní věty. I want to go.

Kde se dává ing

Všimněte si, že v obou otázkách jsou dvě slovesa (enjoy a learn, a want a improve). Právě první sloveso určuje, zda druhé sloveso bude s -ing, nebo s to. V tomto případě je to tak, že po slovese enjoy vždy následuje sloveso s -ing a po slovese want vždy následuje sloveso s to.

Co je to Gerundia : Gerundium vypadá úplně stejně jako přítomné příčestí, rozdíl mezi těmito dvěma tvary je však užitečné znát. Gerundium má vždy funkci podstatného jména (i když vypadá jako sloveso). Některé způsoby použití gerundia jsou popsány níže. Na samostatné stránce pak naleznete slovesa, po kterých musí následovat gerundium.

TO se používá se slovesy vyjadřujícími pohyb na určité místo, směrem k… I will go to Paris. – Pojedu do Paříže. I am moving to Oklahoma.

Nejčastějším způsobem vyjádření budoucnosti je vazba s pomocným slovesem will. Toto sloveso má pro všechny osoby stejný tvar a následuje za ním vždy základní tvar významového slovesa. Pomocné sloveso will obvykle v mluvené angličtině zkracujeme na 'll – ve výslovnosti zůstává pouze /l/.

Co je to Gerund

Gerundium vypadá úplně stejně jako přítomné příčestí, rozdíl mezi těmito dvěma tvary je však užitečné znát. Gerundium má vždy funkci podstatného jména (i když vypadá jako sloveso). Některé způsoby použití gerundia jsou popsány níže. Na samostatné stránce pak naleznete slovesa, po kterých musí následovat gerundium.V češtině se infinitiv tvoří koncovkou –t (dělat, prosit, krýt, tisknout) a –ci (moci, říci, péci), případně –ti. Tvary na –ti (u sloves jako nésti, dělati se tvoří přidáním –i) jsou však dnes považovány za knižní. Koncovka –ci je dnes nahrazována –ct (moct, říct, péct), obě varianty jsou považovány za správné.1. Gerundium často používáme po slovesech vyjadřujících citový vztah, libost, nelibost – LIKE, LOVE, PREFER, HATE (po těchto můžeme použít i plný neurčitek) a dále DISLIKE, ENJOY, MIND, STAND (snést, snášet). – I like swimming. I like to swim.

Předložka. do, k(e), směrem k čemu, za kým, na co směrem kamHe went to Italy.

Kdy se používá until : Předložka until se užívá, pokud něco trvá do budoucnosti.

Jak se pouziva Will : Sloveso will používáme, když mluvíme o budoucnosti – když si myslíme, že se něco určitě stane, když něco předpovídáme, mluvíme o rozhodnutích, která jsme právě učinili, když něco navrhujeme či slibujeme. Don't worry. I will help you.

Jak poznat going to a Will

Rozdíl mezi I will a I am going to

1. GOING TO používáme, když mluvíme o blízké budoucnosti, WILL mluví o vzdálené budoucnosti.
2. GOING TO používáme, když mluvíme o plánované budoucnosti, WILL mluví o neplánované budoucnosti.

Infinitiv snadno poznáme podle jeho zakončení. Sloveso v infinitivu končí nejčastěji příponou -t (sedět, ležet, mlít, zívat, vstávat, vařit, dělat, spát). Někdy může být zakončen i příponou -ti (mávati, kolébati, zívati, seděti, plakati).Infinitiv (česky neurčitek) je neurčitý tvar slovesa, který nevyjadřuje mluvnické kategorie osoby, čísla, času ani způsobu. Je to základní tvar slovesa, který najdeme ve slovnících. V angličtině je součástí infinitivu částice „to“.

Co znamená then : Then má význam pouze časový (tehdy, poté, takže), than používáme spíše při přirovnání př.