Omezit svéprávnost lze pouze za okolností, kdy nepostačují mírnější a méně omezující opatření a hrozila-li by pak dané osobě závažná újma. Dále se k návrhu přikládá lékařský posudek či lékařská zpráva o zdravotním stavu dotčené osoby. Pokud takový důkaz nebude soudu doložen, soud může návrh zamítnout.Úplně zbavit člověka svéprávnosti dnes není možné. Nový občanský zákoník tuto možnost zrušil a stanoví, že omezit něčí svéprávnost je možné maximálně na tři roky. Pokud je zjevné, že se stav člověka v této době nezlepší, může soud svéprávnost omezit na dobu delší, nejdéle však na pět let.Plnou svéprávnost získáváme v den 18. narozenin, kdy jsme zletilí a tedy schopni uzavírat jakékoliv smlouvy, nabývat nejrůznější práva a brát na sebe povinnosti. Nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti jeho věku.

Kdy zaniká svéprávnost fyzické osoby : U fyzických osob vzniká jejich právní osobnost narozením a zaniká smrtí (§ 23 OZ). Jiným způsobem nemůže být nikdo své právní osobnosti zbaven, nelze se jí ani vzdát (§ 16 OZ).

Koho lze zbavit svéprávnosti

Zbaven způsobilosti může být psychicky nemocný člověk, jehož porucha není přechodná. Jedná se tedy třeba o schizofreniky, lidi s maniodepresivní psychózou, stařeckou demencí nebo mentálním postižením. Podle právníků Centra advokacie duševně postižených (MDAC) je ale někdy zbavení způsobilosti zbytečné.

V jakých oblastech lze omezit svéprávnost : S účinností nového občanského zákoníku lze svéprávnost člověka pouze omezit s tím, že k běžným úkonům je člověk způsobilý vždy (běžné nákupy, cestování MHD apod., viz § 64 NOZ ). Omezit něčí svéprávnost lze pouze pro jeho duševní chorobu, která není přechodná (např. schizofrenie).

Návrh na omezení svéprávnosti může podat jakákoli fyzická osoba, zdravotní ústav či zařízení, veřejný orgán. Pro soud není podstatné, kdo návrh podal, podstatné je, zda-li se jeví jako opodstatněný či nikoli a to soud vždy vyhodnotí na základě objektivních zjištění a důkazech.

V České republice je zletilost pro celý právní řád upravena v občanském zákoníku, který v § 30 stanoví, že zletilosti se nabývá až dovršením 18. roku věku.

Kdo může podat návrh na omezení svéprávnosti

Aktivně legitimován k podání návrhu je každý, kdo má právní osobnost (fyzická osoba, právnická osoba – např. zdravotnický ústav). Z ob- sahu návrhu musí vyplývat, z jakých skutkových i právních důvodů považuje navrhovatel návrh za důvodný a také proč dle něj nepostačuje užití mírnějších a méně omezujících opatření.V současnosti je možné zjistit omezení svéprávnosti z agendového informačního systému evidence obyvatel. Sem se uvádí rozhodnutí soudu o omezení svéprávnosti včetně všech podrobností, jakými jsou jméno opatrovníka a přirozeně také všechny údaje o opatrovanci.Omezení svéprávnosti znamená, že člověk v některých věcech nemůže sám právně jednat.

Jak omezit (zbavit) člověka svéprávnosti Jedná se o velmi časově i emocionálě náročný proces, co je tedy nutné učinit Návrh na omezení svéprávnosti může podat jakákoli fyzická osoba, zdravotní ústav či zařízení, veřejný orgán.

Kdo omezuje svéprávnost : Soud Vás omezí ve svéprávnosti, aby ochránil Vaše práva a zájmy a abyste měli opatrovníka, který bude v určitých věcech jednat za Vás.

Kdo je nesvéprávný člověk : Jedná se o ochranu osob s omezenou svéprávností[1] které nebyly hospitalizovány v odborných zařízeních, ať již sociálního či zdravotnického typu, a současně nemají žádnou osobu blízkou, která by se stala jejich opatrovníkem, a je jim tak určen opatrovník veřejný.

Kdy začíná dospělost

Legální věk pro určení dospělosti je od 16 do 21 let podle zákonů dané země. Některé kultury v Africe považují za dospělost věk 13 let, ale ve většině jiných civilizací je to věk mladistvý (dospívající – 13 až 18 let). Věkový limit dospělosti je ve většině zemí 18 let, výjimky tvoří: 19 let: Jižní Korea.

Předškolní věk (3 roky až 6 let) Dětský školní věk (6–12 let) Puberta (13–17 let) Dospívání (18–25 let)(1) Plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku.

Kdo může člověka zbavit svéprávnosti : (1) Omezit svéprávnost člověka může jen soud. (2) Soud vyvine potřebné úsilí, aby zjistil názor člověka, o jehož svéprávnosti rozhoduje, a to i za použití takového způsobu dorozumívání, který si člověk zvolí.