Předpřítomný čas popisuje:

Děje či situace, jež začaly v minulosti a pokračují v přítomnosti. I have lived in Bristol since 1984 (= a žiji tam stále). Děj probíhající v časovém úseku, který dosud neskončil. She has been to the cinema twice this week (= a týden ještě není u konce).Záporný tvar a otázka

U záporných a tázacích tvarů slovesa to do jakožto běžného významového slovesa "dělat" se v minulém prostém čase používá pomocné did, např.: We didn't do our homework last night. Záporný tvar od have se obvykle tvoří také pomocí did, ale někde je možné přidat pouhé not či použít zkrácený tvar n't.Předpřítomný čas prostý (Present Perfect) používáme v angličtině tehdy, když popisujeme děj, který začal v minulosti, a jehož následky pociťujeme nyní v přítomnosti. Předpřítomný čas prostý použijeme také tehdy, chceme-li říct, že se stalo něco, co způsobilo, že teď je situace jiná. I have finished my homework.

Jak poznat past simple a past perfect : První věta se celá odehrává v minulosti. Dort musel být nejdříve snězen a až pak na to mohl někdo reagovat. Předminulý čas dává najevo, že se děj odehrál v hluboké minulosti a minulý čas prostý pak jednoduše zmiňuje, že se něco stalo (že nemohl uvěřit, že mu snědli dort).

Kdy se používá minulý čas průběhový

Používání minulého průběhového času

Jedná se o nedokončené či neúplné děje v minulosti. Používá se: Často označuje děj, který se odehrával na pozadí nějakého příběhu vyprávěného v čase prostém, např.: "The sun was shining and the birds were singing as the elephant came out of the jungle.

Kdy se používá Předbudoucí čas : Předbudoucí čas vyjadřuje, že bude nějaký děj v budoucnosti skončen. Jako bychom se přenesli do budoucnosti a ohlédli se za dějem, který v této budoucnosti skončil. Zpravidla se používá ve spojení s konkrétním časovým určením.

Minulé časy – používáme výlučně při popisování událostí, dějů, faktů nebo zvyků, které začaly i skončily v minulosti a nejsou v žádné spojitosti s přítomností. Ve většině případů používají minulé časy časové určení odkazující na minulost.

Stejně jako u otázky si při vtyvoření záporu minulého času prostého (Past Simple) v angličtině pomůžeme pomocným slovesem „did“, ke kterému přidáme zápor „not“. Opět převažuje stažený tvar „didn't“. Také v případě záporu je tento tvar pro všechny osoby stejný.

Jak funguje present perfect

Předpřítomný čas prostý (present perfect simple) se tvoří pomocí slovesa HAVE (mít) a právě třetího tvaru slovesa (HAVE + III), znamená tedy něco jako “mít hotovo”. Něco velmi podobného máme i v češtině: Dejte mi minutu, ještě nemám vybráno. – Give me one minute, I haven't chosen yet.Předpřítomný čas je nutné použít vždy, když čas děje není důležitý či není blíže specifikován. Naproti tomu minulý prostý čas je třeba použít v situacích, kdy jsou dány / vyžadovány údaje o čase či místě děje.Příčestí slouží k tvoření minulého času (přišel jsem, on přišel), trpného rodu (je, byl zbit) a podmiňovacího způsobu. Zpravidla se kombinuje s tvary pomocného slovesa být. Obě příčestí se v češtině plně tvarem, morfologicky shodují s krátkými (jmennými) tvary přídavných jmen, s nimiž také historicky souvisejí.

Používání minulého průběhového času

Jedná se o nedokončené či neúplné děje v minulosti. Používá se: Často označuje děj, který se odehrával na pozadí nějakého příběhu vyprávěného v čase prostém, např.: "The sun was shining and the birds were singing as the elephant came out of the jungle.

Jak se dělá předpřítomný čas : Tvar předpřítomného času prostého tvoříme vyčasováním pomocného slovesa have, které je následováno příčestím minulým významového slovesa (u pravidelných sloves přidáváme koncovku -ed k základnímu tvaru, tvary příčestí minulého nepravidelných sloves viz tvary past participle v kapitole Past simple tense).

Kde se píše did : Při tvorbě otázky či záporu v minulém čase prostém používáme pomocné sloveso do, tedy jeho minulý tvar did (zápor pak did not, zkráceně didn't) a infinitiv významového slovesa bez to. Tvar pomocného slovesa je stejný pro všechny osoby (na rozdíl od do, které se ve 3. os.

Kdy se používá minulý průběhový čas

Používání minulého průběhového času

Jedná se o nedokončené či neúplné děje v minulosti. Používá se: Často označuje děj, který se odehrával na pozadí nějakého příběhu vyprávěného v čase prostém, např.: "The sun was shining and the birds were singing as the elephant came out of the jungle.

I have been/ i was

I was – byl jsem tam a už nejsem; I have been – pořád tam jsem, např. I have been in the library for 2 hours (jsem tam 2 hodiny).Minulé časy – používáme výlučně při popisování událostí, dějů, faktů nebo zvyků, které začaly i skončily v minulosti a nejsou v žádné spojitosti s přítomností. Ve většině případů používají minulé časy časové určení odkazující na minulost.

Jak poznat příčestí minulé : Příčestí minulé (činné)

1. Tvoří součást tvaru slovesa v minulém čase.
2. Končí na -l, -la, -lo, -li, -ly, -la: plaval, plavala, plavalo, plavali, plavaly, plavala.