Préteritum (z latinského praeteritum „to, co přešlo, pominulo“) je gramatický termín označující jeden z minulých časů. Vyjadřuje se jím to, co se stalo v minulosti a už nezasahuje do přítomnosti.Perfektum (z latinského perfectum, doslova „dokončené“) je slovesný čas, který v některých jazycích vyjadřuje ukončenost minulého děje. Často vyjadřuje minulý děj, který má nějaký vztah k přítomnosti. Někdy se též nazývá předpřítomný čas.Příčestí minulé označuje již ukončený děj, v přívlastku se skloňuje jako přídavné jméno. Tvoří se předponou ge- slovesným kmenem – koncovkou –t (u slabých sloves) nebo koncovkou –en a změnou kmenové samohlásky (u silných sloves): ge + kauf + t = gekauft (koupený), ge + schrieb + en = geschrieben (napsaný).

Kdy se pouziva Pricesti minule : Příčestí slouží k tvoření minulého času (přišel jsem, on přišel), trpného rodu (je, byl zbit) a podmiňovacího způsobu. Zpravidla se kombinuje s tvary pomocného slovesa být. Obě příčestí se v češtině plně tvarem, morfologicky shodují s krátkými (jmennými) tvary přídavných jmen, s nimiž také historicky souvisejí.

Kdy se používá perfektum

Perfektum (německy das Perfekt) je složený minulý čas, který se používá k vyjádření děje v minulosti, jenž má vztah k přítomnosti. Často se označuje jako “čas dialogu”. Vyjadřují se jím informace v běžném rozhovoru a konstatují fakta. Může však vyjadřovat i uzavřenou minulost stejně jako préteritum.

Jaké jsou časy : Slovesný čas

• Minulý čas vyjadřuje děje, které se odehrály v minulosti (např. Zavřel okno.).
• Přítomný čas vyjadřuje děj, který probíhá teď (např. Zavírá okno.).
• Budoucí čas vyjadřuje děj, který teprve bude probíhat. (Za chvíli zavře okno.).

Perfektum (německy das Perfekt) je složený minulý čas, který se používá k vyjádření děje v minulosti, jenž má vztah k přítomnosti. Často se označuje jako “čas dialogu”. Vyjadřují se jím informace v běžném rozhovoru a konstatují fakta. Může však vyjadřovat i uzavřenou minulost stejně jako préteritum.

Perfektum je druhem minulého času, který se používá především v mluvené řeči. Je složeno z pomocného slovesa haben/sein a příčestí minulého plnovýznamového slovesa. Při použití perfekta se skloňují pouze pomocná slovesa sein/haben, příčestí minulé se neskloňuje. Ich habe die Hausaufgaben gemacht.

Kdy se používají členy v němčině

Použití určitého členu (der, die, das)

Určitý člen používáme, pokud máme na mysli někoho nebo něco konkrétního: Das ist der Mann, der mir geholfen hat. To je ten muž, který mi pomohl. Člen určitý použijeme před podstatným jménem, o kterém jsme se již zmínili.Předminulý čas se používá na vyjádření událostí, které se odehrály ještě před určitým bodem v minulosti. Tvoří se použitím pomocného slovesa had a minulým příčestím (v případě pravidelných sloves tvořeného přídáním koncovky -ed k základnímu tvaru slova, u nepravidelných třeba dohledat správný tvar).Předpřítomný čas popisuje:

Děje či situace, jež začaly v minulosti a pokračují v přítomnosti. I have lived in Bristol since 1984 (= a žiji tam stále). Děj probíhající v časovém úseku, který dosud neskončil. She has been to the cinema twice this week (= a týden ještě není u konce).

K použití préterita a perfekta lez zjednodušeně říci, že préteritum používáme hlavně v psaném projevu (např. povídka, vyprávění, monolog). Naopak perfektum používáme v mluveném projevu, v dialogu nebo i v mailové korespondenci.

Kdy se používá budoucí čas průběhový : Jak napovídá už název, budoucí průběhový čas se vztahuje k neukončenému ději či události, které budou v budoucnu probíhat. Používá se k několika různým účelům. Můžeme se pomocí něj v duchu přenést do budoucnosti a představit si, co se bude v určitou dobu dít.

Kdy se používá předminulý čas : Předminulý čas se používá na vyjádření událostí, které se odehrály ještě před určitým bodem v minulosti. Tvoří se použitím pomocného slovesa had a minulým příčestím (v případě pravidelných sloves tvořeného přídáním koncovky -ed k základnímu tvaru slova, u nepravidelných třeba dohledat správný tvar).

Kdy se pouziva be able to

BE ABLE TO musíte použít tam, kde prostě CAN daný tvar nemá, tedy všechny infinitivy, holé infinitivy, dokonavé časy (před- časy), budoucnost apod.

Pokud používáme v přítomnosti pomocné sloveso do, musí se objevit i v krátké odpovědi. V minulosti pak použijeme pomocné did, které se opět musí použít v odpovědi: Do you work Yes, I do. / No, I don't.Pomocná slovesa

haben = mít
	jednotné číslo	množné číslo
1. osoba	ich habe	wir haben
2. osoba	du hast	ihr habt
3. osoba	er / sie / es hat	sie haben

Jak poznat 3 a 4 pád v němčině : Skloňování přídavných jmen po členu určitém

jednotné číslo
rod	mužský	ženský
3. pád	-en	-en
4. pád	-en	-e
množné číslo