Stačí před sloveso v základním tvaru přidat předložku to. Slovesa v infinitivu se používají v následujících případech: Pro vyjádření záměru. She demanded to speak to the chef.Seznam sloves pojících se pouze s TO

anglicky	česky	+ TO
deserve	zasloužit si
manage	zvládnout
claim	tvrdit
threaten	vyhrožovat

TO + gerundium. Nyní se dostáváme k použití slůvka to jako předložky, která vyjadřuje především: směr kam (go to school, climb to the top) určení někomu jako příjemci (send it to my parents, talk to me)

Co znamená v angličtině to : Předložka. do, k(e), směrem k čemu, za kým, na co směrem kamHe went to Italy.

Co je to present simple

Přítomný prostý čas je jedním z několika anglických gramatických časů pro vyjadřování přítomnosti. Používá se k popisu obvyklých činností či zvyků, dále neměnných situací, všeobecných pravd a pevně daných harmonogramů či rozvrhů.

Co je to Gerund : Je to sloveso, které se chová jako podstatné jméno. Při překladu záleží na použití ve větě, ale pokud je použito na místě podmětu a často také předmětu, má význam podstatného jména, které popisuje dané sloveso, např. sitting = sezení, shopping = nakupování, walking = chození, speaking = mluvení, sleeping = spaní atd.

TO se používá se slovesy vyjadřujícími pohyb na určité místo, směrem k… I will go to Paris. – Pojedu do Paříže. I am moving to Oklahoma.

Člen neurčitý a – je pro podstatné jméno jednotného čísla, český ekvivalent je – nějaký, nějaká. Člen neurčitá an – používá se úplně stejně jako člen a – ale jen pro podstatná jména, která začínají na samohlásku. Člen určitý the – se používá pro podstatná jména jak jednotného tak množného čísla.

Kdy se dává must a kdy have to

MUST / HAVE TO

V přítomném čase lze použít buď modal must nebo vazbu have to. Mezi nimi je však drobný významový rozdíl. Zatímco must vždy povinnost uděluje, přikazuje (povinnost vychází od mluvčího), have to ji pouze oznamuje (povinnost vychází z okolností, pravidel, či od jiných mluvčích).Bylo nebylo… Sloveso to be, tedy v angličtině „být“, rozhodně bylo. Je a bude. Všude, kam se vrtnete. Je totiž ze všech sloves nejčastější.Minulý čas prostý (Past Simple) je dalším hodně používaným anglickým časem. Používá se k vyjádření děje, který proběhl v minulosti. Důležité je, že tento děj už skončil (ráno, včera, minulý týden, atd.) Minulý čas prostý (Past Simple) se také používá při vyprávění, kdy jedna událost následuje za druhou.

Přítomný prostý čas popisuje obecné stavy, stálé děje, obvyklé či pravidelné činnosti. Přítomný čas průběhový popisuje právě probíhající činnosti. I live in Prague. He comes from Germany.

Kdy použít Gerundium : 1. Gerundium často používáme po slovesech vyjadřujících citový vztah, libost, nelibost – LIKE, LOVE, PREFER, HATE (po těchto můžeme použít i plný neurčitek) a dále DISLIKE, ENJOY, MIND, STAND (snést, snášet). – I like swimming. I like to swim.

Kdy se používá used to : Vazba "used to" má stejný význam jako užití modálního slovesa "would" pro opakující se děj v minulosti. Vazba "used to" se používá hlavně, chceme-li zdůraznit, že opakovanou činnost v minulosti již neděláme nebo naopak činnost, kterou jsme nedělávali, teď děláváme. Chceme tím zdůraznit kontrast. I used to smoke.

Kdy se používá must a have to

MUST / HAVE TO

V přítomném čase lze použít buď modal must nebo vazbu have to. Mezi nimi je však drobný významový rozdíl. Zatímco must vždy povinnost uděluje, přikazuje (povinnost vychází od mluvčího), have to ji pouze oznamuje (povinnost vychází z okolností, pravidel, či od jiných mluvčích).

BE ABLE TO musíte použít tam, kde prostě CAN daný tvar nemá, tedy všechny infinitivy, holé infinitivy, dokonavé časy (před- časy), budoucnost apod.V češtině znamená the „ten“ (konkrétní/určitý). Pomáhá nám sdělit, že mluvíme o konkrétní osobě, budově nebo věci. Náš posluchač už ví, o čem je řeč. Nebo to alespoň předpokládáme.

Kde se píše the a kde a : a – neurčitý člen, někdy se vyskytuje ve tvaru “an“, pokud slovo za ním začíná ve výslovnosti na samohlásku (a, e, i, o, u…) the – určitý člen, jeho výslovnost se někdy prodlužuje, pokud slovo za ním začíná ve výslovnosti na samohlásku (a, e, i, o, u…)