Pomoci si také můžete tím, že přídavná jména končící na -ing popisují nějaký podnět, příčinu, nějakou akci, a koncové -ed pak popisuje následnou reakci. The book was boring. → I was bored. The news was shocking.Koncovky –ed používáme s těmi přídavnými jmény, které popisují lidské pocity = to, jak se cítíme: Jsem unavený = I'm tired. Jsem znuděný = I'm bored. Jsem překvapený = I'm surprised.Přídavná jména se dělí na krátká (mají jednu či dvě slabiky) a dlouhá (dvě a více slabik). Krátká přídavná jména stupňujeme pomocí koncovek -er a -est. Dlouhá přídavná jména stupňujeme opisem, tedy přidáním příslovcí more a most. Některá přídavná jména se stupňovat nedají (perfect, broken apod.)

Kdy se pridava ed : Změny nastávají také pokud sloveso končí na -y, kterému předchází souhláska. V takovém případě se toto y změkčuje a až následně se přidává koncovka -ed. They buried him last Friday.

Jak poznat past simple

Minulý čas prostý (Past Simple) použijeme v angličtině tehdy, když chceme říct, co se stalo v minulosti a skončilo už. I played football on Monday. V pondělí jsem hrál fotbal. She went to the doctor yesterday.

Jak poznat minulý čas prostý : Minulý čas prostý – tvoření Začneme minulým časem prostým, u toho si jako první musíme rozdělit slovesa na pravidelná a nepravidelná. U pravidelných sloves stačí ke slovesu přidat koncovku „ed“, třeba work-worked nebo stay-stayed. Za to u nepravidelných sloves, jak už název napovídá, neexistuje žádné pravidlo.

Jmenné tvary (podle tvrdých vzorů podstatných jmen: pán/hrad, žena a město) se vyskytují v jednotném čísle s výjimkou instrumentálu. V množném čísle jsou v nominativu, akuzativu a vokativu. V ostatních pádech se používají tvary složené (podle vzoru mladý).

Psaní velkých písmen a přídavná jména

Většina přídavných jmen se běžně píše s malým písmen na začátku slova či slovního spojení, avšak pokud se jedná o přídavná jména přivlastňovací odvozená od vlastních jmen, píšeme na začátku písmeno velké. Jsou to ta přídavná jména, která se skloňují podle vzoru otcův a matčin.

Jak poznat past continuous

Minulý čas průběhový se používá, pokud se klade důraz na průběh či délku zmiňované činnosti. Tvoří se slovesem to be ve vhodném tvaru (tedy was/were) a příponou -ing. It was raining. You were driving.Minulý čas prostý – tvoření Začneme minulým časem prostým, u toho si jako první musíme rozdělit slovesa na pravidelná a nepravidelná. U pravidelných sloves stačí ke slovesu přidat koncovku „ed“, třeba work-worked nebo stay-stayed. Za to u nepravidelných sloves, jak už název napovídá, neexistuje žádné pravidlo.U minulých časů je v angličtině klíčové, zdali pouze zmiňujeme, že se něco událo, nebo měly události vliv na to, co se událo dál. Pokud pouze zmiňujeme, že se něco událo, vystačíme si s minulým časem prostým (past simple), případně s minulým časem průběhovým (past continuous) pro dlouhotrvající činnosti.

Využití Minulý čas prostý používáme pro děje, které se odehrály v jasně definované minulosti. Často jsou s ním spojovány časová určení yesterday, three weeks ago, last year, when I was young. We watched a film yesterday.

Jaký je rozdíl mezi minulým časem prostým a Průběhovým : Minulý čas průběhový používáme tehdy, když chceme sdělit, že něco probíhalo v určitý moment v minulosti. Liší se tak od minulého času prostého, kterým pouze stručně říkáme, že se něco v minulosti stalo. U minulého času průběhového jde ale především o průběh.

Jak určit vzor přídavného jména : Poznáme je podle měkkého zakončení v 1. pádě jednotného čísla rodu mužského. Například zimní, sloní, jelení. Končí-li přídavné jméno obojetnou souhláskou a jeho tvary se na konci žádného rodu nemění – cizí muž – cizí žena – cizí dítě – skloňujeme jej podle vzoru jarní.

Jak se ptát na přídavná jména

Přídavná jména vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí a jevů označených podstatným jménem. Shodují se s nimi v pádě, čísle a rodě. Ptáme se na ně otázkami jaký/á/é, který/á/é, čí

S malým písmenem by se mělo podle SSČ psát také spojení protektorát Čechy a Morava; v praxi se však stále častěji vyskytuje psaní s velkým písmenem a tento způsob psaní je třeba tolerovat.Ke jménům, která se považují za vlastní, a píšou se proto s velkým počátečním písmenem, patří: rodná (křestní) jména, příjmení, přídomky a přezdívky: Jan, Jana, Novák, Nováková, Karel IV. (Karel Čtvrtý), Anežka Česká, Kateřina Medicejská, Richard Lví srdce, Rožmberkové z Růže, Ladislav (zvaný) Pohrobek, Ivan M.

Kdy se používá past simple a kdy past continuous : Past Simple and Past Continuous Minulý čas prostý používáme pro děje a situace, které v minulosti proběhly a již skončili. Není zde kladen důraz na aktivitu či průběh. Minulý čas průběhový používáme pro děje, které již také skončily, ale v minulosti probíhaly a pro nás je čas, kdy probíhaly (aktivita) důležitý.