Kdo komu nabízí tykání Základním pravidlem je, že tykání nabízí vždy společensky významnější osoba, tedy žena muži, nadřízený podřízenému, starší mladšímu. To ovšem v mnoha případech není zcela jednoznačné. Například přechod z tykání na vykání mezi mužem a ženou.Platí totéž, co pro podání ruky. Starší žena nabízí tykání mladší, starší muž nabízí tykání mladšímu muži. U stejného pohlaví opět společensky významnější nabízí tykání jako první. Společenský význam a vyšší věk se naštěstí – i když samozřejmě ne vždy – vyskytují obvykle paralelně.Tykání versus vykání a muž a žena

Tykání navrhuje vždy žena. Na ženy je pohlíženo jako na společensky významnější osoby. Pozor ale, tady se věkový rozdíl nebere v potaz. Tedy i mladší žena navrhuje tykání staršímu muži.

Jak přijmout tykání : Pokud nám někdo tykání navrhne, můžeme ho přijmout s vděkem, ale také s určitým ostychem. A když se někdo dovolí nám tykat, neznamená to vždy hned, že můžeme automaticky tykat i my jemu. Mezi trapasy můžeme zařadit i nevhodné pokusy o tykání.

Co je to týkat

Tykání je v některých jazycích způsob oslovování jedné osoby pomocí 2. osoby jednotného čísla (ty). Tykání je v mnoha společnostech považováno za důvěrné, neformální a v mnoha situacích a společenských vztazích nepřijatelné.

Jak vykat v němčině : Jak vykat v němčině

Při vykání jedné a více osobám se v němčině využívá zájmena SIE-vy. Píše se velkým písmenem. Při tykání více osobám pak používáme zájmeno IHR-vy.

Základní pravidlo je podle odbornice na etiketu Aleny Špačkové jasné: Tykání nabízí společensky významnější osoba osobě méně významné. To znamená žena muži, starší mladšímu, nadřízený podřízenému. Pokud nám nabídne tykání osoba méně významná, rozhodně můžeme odmítnout.

K vyjádření formálnosti, společenského odstupu či úcty, zejména při jednání s cizími, staršími či společensky významnějšími osobami se jako protiklad k tykání v češtině používá vykání (oslovování jednotlivého člověka v 2. osobě množného čísla, vy).

Jak slušně odmítnout tykání

Odmítnout tykání není neslušné. Jen je to třeba provést taktně. Například: "Nezlobte se, ale raději bych zůstal u vykání, jsem na to zvyklý." Nebo "… lépe se mi tak s partnery komunikuje." Ten, kdo vám tykání nabídl, by s tím měl počítat a vaši reakci bez mrknutí oka přijmout.Základní pravidlo je podle odbornice na etiketu Aleny Špačkové jasné: Tykání nabízí společensky významnější osoba osobě méně významné. To znamená žena muži, starší mladšímu, nadřízený podřízenému. Pokud nám nabídne tykání osoba méně významná, rozhodně můžeme odmítnout.tykat: pravidla českého pravopisu.

pokud spoj. podř.
1.	jestliže , – li , kdyby
3.	co se týče
4.	co
5.	( až ) kam

Jak se vyká v polštině : Polština. Obdobou zdvořilého vykání je v polštině oslovení ve 3. osobě (onkání) ve spojení se slovem pan/pani, v množném čísle państwo: Czy może mi pan/pani pomóc (Můžete mi pomoct

Jak správně vykat : V češtině se vyká zejména použitím mužského (mohl byste) a ženského (mohla byste) rodu. De facto je možné i použití středního rodu mohlo byste, to se ale prakticky vůbec nepoužívá (možné použití je děvče, mohlo byste…).

Jak zdvořile odmítnout tykání

Zvláště pak, jste-li starší nebo žena nebo máte-li k navrhovateli velkou úctu a tykání přijmout nechcete. Tykání je přece dohoda. Tykání odmítejte však velmi zdvořile, například větou "Velmi si toho vážím, ale úcta k vám mi nedovoluje váš návrh přijmout.

Tykání a vykání se řídí kulturními a společenskými pravidly, přičemž vykání vyjadřuje projev zdvořilosti a vzájemné úcty. V češtině se tykání a vykání vyjadřuje pouze v jednotném čísle. Nelze tedy rozlišit, zda jde o vykání jedné nebo více osobám.Vždy jasně konstatujte své ne: Ne (děkuji), nechci. Nevysvětlujte důvody, nevymýšlejte si, neomlouvejte se: Protože v poslední době raději trávím čas sama. Dejte najevo empatii: Chápu, že bys ráda na kávu a je ti to líto. Pokud cítíte, že byste někdy šla, udělejte kompromis: Můžeme zajít třeba jindy, dám ti vědět sama.

Kdy vzniklo vykání : Zlom přišel až ve chvíli, kdy se rozšířilo v křesťanství natolik, že s ním do styku přišel už zkrátka každý. V Česku se podle Akademie věd vykání poprvé objevilo až v polovině 15. století. Postupně se vžilo jako oslovení zdůrazňující zdvořilost a úctu, a to i přesto, že základ křesťanství, tedy Bible, vykání nezná.