Zájmena vztažná připojují vedlejší věty a jsou stejná jako zájmena tázací, navíc zahrnují JENŽ (např. Nevěděl, CO chce). Příklady: kdo, co, který, jaký, čí, jenž.Druhy zájmen

• osobní (on, já, ty)
• přivlastňovací (náš, jejich, vaše)
• ukazovací (ten, ta, to)
• tázací (kdo, co, který)
• vztažná (kdo, co, jenž)
• neurčitá (kdokoli, cosi, každý, všichni)
• záporná (nikdo, nic, žádný)

Zájmena jsou ohebný slovní druh. Ve větě obvykle zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně je blíže určují. Příklady zájmen: já, my, ona, náš, jejich, jaký, někdo, žádný, se, jenž. Mluvnické kategorie zájmen: pád, číslo, rod, druh, vzor (ne všechna zájmena mají všechny kategorie).

Jak se dělí zájmena : Mluvnice češtiny II (dále jen MČ II) dělí zájmena také do 9 skupin, kterými jsou osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá, záporná, vymezovací a totalizující zájmena.

Koho je zájmeno

Druhy zájmen

druhy zájmen	příklady
vztažná	kdo, co, jaký, který, čí, jenž
neurčitá	někdo, něco, nějaký, některý, něčí, kdosi, cosi, jakýsi, kterýsi, cokoli, jakýkoli, málokterý, máločí, ledakdo, ledaco, ledajaký, ledakterý, lecjaký, lecčí, ledasco, ledaskdo, ledaskterý, každý, všechen…
záporná	nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný

Co je jaký slovní druh : vztažná zájmena (kdo, co, který, jaký, čí, jenž), číslovky (kolik, kolikátý, kolikrát) a příslovce (kde, kam, kdy, jak) v sobě spojují funkci podstatného jména (resp. přídavného jména nebo příslovce) a podřadící spojky.

Předložku Z píšeme vždy s 2.

Ten poznáme podle toho, že se na slovo můžeme zeptat otázkou (bez) koho, čeho. Z kajuty se ozýval zpěv.

6. neurčitá: někdo, něco, něčí, některý, nějaký; kdosi, cosi, čísi, kterýsi, jakýsi; někdo, leckdo, kdekdo (apod.), každý, všechen (vznikají ze zájmen tázacích předponami ně-, lec-, kde-, leda-, málo- a příponami -koli(v), -si aj.)

Koho co jej

• Nominativ. Kdo Co já ty. on. ona. ono.
• Genitiv. Koho Čeho mne, mě tebe, tě jeho, ho, jej. něho, něj. jí ní
• Dativ. Komu Čemu mně, mi. tobě, ti. jemu, mu. němu. jí ní
• Akuzativ. Koho Co mne, mě tebe, tě jeho, ho, jej. něho, něj, -ň ho, jej.
• Vokativ. Oslovujeme, Voláme. — ty. —
• Lokál. O kom O čem mně tobě něm. ní něm.
• Instrumentál.

Zájmeno (pronomen, z latinského pro-nomen – „za-jméno“) je jedním z plnovýznamových ohebných slovních druhů. Jde v podstatě o uzavřenou skupinu výrazů. Ve větě obvykle zastupují podstatná jména nebo přídavná jména a mají tak zpravidla funkci podmětu, předmětu nebo přívlastku.zájmenných příslovcí (kam, tam, odtamtud, tudy, tamtudy atd.). podobným způsobem – plnovýznamovým pojmenováním (včera, letos, dlouho, stále atd.) nebo pomocí zájmenných příslovcí (kdy, odkdy, dokdy, teď, dosud atd.). Příslovce způsobu odpovídají na otázky jak, jak mnoho, kolik, vzhledem k čemu atd.

3) Spojky (Konjunkce)

– slouží ke spojování vět a větných členů; teprve ve spojení s nimi nabývají svého významu – nejsou větným členem; neplnovýznamový slovní druh – některé spojky mohou mít platnost částic a) souřadicí – a, i, ani, nebo, anebo, ale, avšak, neboť, ať, buď – nebo, aj.)

Koho co jí : Ji ni X jí ní

1. pád (kdo, co)	ona
3. pád (komu, čemu)	jí, ní
4. pád (koho, co)	ji, ni
5. pád (oslovujeme, voláme)	–
6. pád (o kom, o čem)	ní

Jaký druh zájmena je každý : Přehled druhů zájmen

Druhy zájmen	Příklady
tázací	kdo, co, jaký, který, čí
vztažná	kdo, co, jaký, který, čí, jenž
neurčitá	někdo, něco, nějaký, některý, něčí, kdosi, cosi, jakýsi, kterýsi, cokoli, jakýkoli, málokterý, máločí, ledakdo, ledaco, ledajaký, ledakterý, lecjaký, lecčí, ledasco, ledaskdo, ledaskterý, každý, všechen

Jaký druh zájmena je mně

Zájmena OSOBNÍ

– Nezapomeňte, že zájmena můžeme skloňovat, takže osobní zájmena jsou i tvary mě, mne, tobě, ho, mu, atd.

zájmena ukazovací (též demonstrativa) – ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám.vztažná zájmena (kdo, co, který, jaký, čí, jenž), číslovky (kolik, kolikátý, kolikrát) a příslovce (kde, kam, kdy, jak) v sobě spojují funkci podstatného jména (resp. přídavného jména nebo příslovce) a podřadící spojky.

Co je to za slovní druh jsem : Jsem je tvar slovesa být pro 1. osobu čísla jednotného v přítomném čase, používáme ho, pokud chceme říci, kde se nacházíme, jak se cítíme a podobně. Jsem nastydlý, nemohu přijet.