Přídavná jména v češtině se dělí na tvrdá (skloňují se podle vzoru mladý), měkká (jarní) a přivlastňovací (otcův, matčin). U některých tvrdých přídavných jmen lze tvořit i krátké (jmenné) tvary: hladový – hladov, šťastný – šťasten, které se však užívají jen v 1. a výjimečně 4. pádě.Přídavná jména vyjadřují vlastnosti podstatných jmen nebo zpřesňují či jinak vymezují jejich význam. Skloňují se. Ve větě plní nejčastěji roli přívlastku shodného, ale mohou být i doplňkem či jmennou částí přísudku. Určují se u nich mluvnické katerogie pádu, čísla a rodu a dále vzor.Přídavná jména vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí a jevů označených podstatným jménem. Shodují se s nimi v pádě, čísle a rodě. Ptáme se na ně otázkami jaký/á/é, který/á/é, čí

Kdy se píše ovy a kdy Ovi : Pokud přivlastňujeme něco, co je rodu ženského, píšeme vždy koncovku -ovy. Jestliže přivlastňujeme něco, co je rodu mužského neživotného, píšeme koncovku -ovy. Pokud přivlastňujeme něco, co patří k rodu mužskému životnému, musíme napsat v přivlastňovacím přídavném jménu koncovku -ovi.

Co dělají přídavná jména

Co jsou přídavná jména osob (chytrý chlapec), zvířat (chlupatý pes) nebo jevů (kulatý stůl) či vztahy přivlastnění – kdo co vlastní (Matčino zrcátko). Přídavná jména tedy rozvíjí, doplňují nebo blíže určují jména podstatná.

Jak určit vzor přídavného jména : Poznáme je podle měkkého zakončení v 1. pádě jednotného čísla rodu mužského. Například zimní, sloní, jelení. Končí-li přídavné jméno obojetnou souhláskou a jeho tvary se na konci žádného rodu nemění – cizí muž – cizí žena – cizí dítě – skloňujeme jej podle vzoru jarní.

Koncovky přídavných jmen (jarní/mladý)

U měkkých přídavných jmen (vzor jarní), píšeme vždy měkké I. U tvrdých přídavných jmen (vzor mladý) píšeme tvrdé Y, nikoliv však ve všech tvarech! V 1. pádě množného čísla rodu mužského životného píšeme -Í (malí chlapci jako mladí chlapci).

Pokud se mi koncovka přídavného jména mění, jedná se o přídavné jméno tvrdé, ke kterému náleží vzor mladý. Pokud se koncovka přídavného jména nemění, jedná se o přídavné jméno měkké a pracujeme se vzorem jarní. ten bílý, ta bílá, to bílé – koncovka přídavného jména se mění (podobně jako ten mladý, ta mladá, to mladé).

Jak poznat Otcův matčin

V přídavných jménech přivlastňovacích píšeme měkké -i pouze v 1. a 5. pádu množného čísla rodu mužského životného (otcovi bratři, matčini psi) a v koncovce –ými (s bratrovými psy). V ostatních koncovkách se píše tvrdé –y.Ve víceslovných názvech obcí, městysů a měst neobsahujících předložky ani spojovník se píšou u všech plnovýznamových slov velká písmena: České Budějovice, Velké Karlovice, Karlovy Vary, Františkovy Lázně, Sedm Dvorů, Hora Svatého Šebestiána, Lázně Bohdaneč (ale lázně Poděbrady, oficiální název města je Poděbrady).Nestupňují se např. přídavná jména na ‑cí: vzrušující, zlepšovací, hasicí, rychleschnoucí, domácí, dále přídavná jména druhově přivlastňovací, např. psí, medvědí, kuřecí, a některá další, např. od příslovce letos odvozené letošní.

Ukazujeme na ně: TEN – pes, TA – žena, TO – kuře. osob (Petr, bratr, ježibaba, žena, Michal), • zvířat (kočka, sova, želva, žirafa, surikata), • věcí (konev, kniha, culík, letadlo, telefon), • vlastností (trpělivost, výška, hloupost, chytrost), • dějů (spánek, běhání, spadnutí, utopení).

Jak vysvětlit přídavná jména : Přídavná jména jsou ohebný slovní druh. Označují vlastnosti podstatných jmen a vztahy vlastnictví. Ptáme se na ně otázkami JAKÝ, KTERÝ, ČÍ Příklady přídavných jmen: starý, pěkný, dlouhá, Petrův, bobří, odvážná, chorvatský.

Co je to jmenný tvar přídavného jména : Jmenné tvary (podle tvrdých vzorů podstatných jmen: pán/hrad, žena a město) se vyskytují v jednotném čísle s výjimkou instrumentálu. V množném čísle jsou v nominativu, akuzativu a vokativu. V ostatních pádech se používají tvary složené (podle vzoru mladý).

Jak poznat tvrdé přídavné jméno

Přídavná jména tvrdá se skloňují podle vzoru mladý. Přídavná jména tvrdá mají jiný tvar pro každý rod: mladý muž, mladá žena, mladé děvče. V koncovkách přídavných jmen tvrdých píšeme tvrdé ý (mladý muž).

V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y. U písmen D, T, N volíme písmeno podle výslovnosti.Přídavná jména jsou ohebný slovní druh. Označují vlastnosti podstatných jmen a vztahy vlastnictví. Ptáme se na ně otázkami JAKÝ, KTERÝ, ČÍ Příklady přídavných jmen: starý, pěkný, dlouhá, Petrův, bobří, odvážná, chorvatský.

Jak se určuje přídavné jméno : Přídavná jména

1. jsou to slova ohebná – jejich tvar se může měnit (hezký, hezká, hezké, hezcí, hezčí,…)
2. měníme-li jejich tvar, říkáme tomu SKLOŇOVÁNÍ
3. určujeme u nich PÁD, ČÍSLO, ROD (ty se řídí podle podstatného jména), určujeme také DRUH, VZOR a STUPEŇ