Inkluze akceptuje rozmanitost, a zachovává příležitost pro vzdělání a spolupráci. Dobře nastavené inkluzivní prostředí přináší všem dětem pocit bezpečí a důležitý pocit sounáležitosti s kolektivem. Je také velmi dobré, když se podaří škole i rodičům propojit péči o dítě a spolupracovat.Inkluze ve školství znamená, že se v běžné třídě základních škol mohou vzdělávat i děti se speciálními potřebami. V České republice přitom byla zákonem zavedena už v roce 2005.Inkluze a integrace jsou vesměs pojmy totožné. Inkluze je vylepšením integrace, jakousi její lepší variantou. Inkluze jako naprosto odlišný přístup, který předpokládá zařazení všech dětí do běžné školy, neboť právo na vzdělání, tedy navštěvovat běžnou základní školu, je automatické.

Kdo vymyslel inkluzi : Jedním z prvních, kdo začal v resortu ministerstva školství používat pojem inkluze, byl v roce 2007 tehdejší ministr Ondřej Liška (Strana zelených). „Pojem inkluze je ustálený několik desetiletí, je užívaný v sociálních vědách a pedagogických oborech, značí společné vzdělávání dětí s různými potřebami.

Koho se týká inkluze

Koho se to tedy především týká Dětí s Aspergerovým či Downovým syndromem, poruchami chování, lehkou formou mentálního postižení, kombinovanými vadami a samozřejmě s poruchami specifického spektra učení – dyslexie, dysortografie, dyskalkulie… Tyto děti budou integrovány do běžných ZŠ.

Co to jsou buněčné inkluze : Buněčné inkluze jsou rezervní či odpadní látky vznikající činností buňky. Jsou volně rozptýleny v cytoplazmě bez membránového ohraničení. Je to pro buňku někdy víceméně nepotřebná věc – odpad, jejž nelze vyloučit. Samy o sobě se nemohou podílet na životních pochodech, neboť jsou chemicky inaktivní.

Začlenění, zahrnutí, zařazení jedince do určité sociální skupiny, do společnosti a zároveň jeho přijetí ze strany ostatních členů té které skupiny, komunity, společnosti. Zahrnuje v sobě i přijetí odlišnosti jako základního aspektu porozumění zvláštnostem jedince a vzájemného pochopení soužití mezi lidmi.

Buněčná diferenciace je koncept vývojové biologie, který představuje proces, jímž z totipotentní („všehoschopné“) nespecializované buňky (např. embryonální buňky, buňky kmenové a u rostlin meristém) vzniká buňka strukturně i funkčně specializovaná. Tyto buňky souhrnně označujeme jako diferenciované buňky.

Co je buněčná terapie

Buněčná terapie je přenos neporušených živých buněk do pacienta za účelem zmírnění nebo vyléčení nemoci. Buňky mohou pocházet od pacienta (autologní buňky) nebo od dárce (alogenní buňky). Buňky používané při buněčné terapii lze klasifikovat podle jejich potenciálu transformovat se do různých typů buněk.Co je inkluzivní vzdělávání Základním principem inkluzivního vzdělávání (neboli inkluze) je zapojení všech studentů do vzdělávacího procesu. Hlavním cílem inkluze je podporovat rovné šance všech dětí na vzdělávání. Mezi základní principy inkluzivního školství patří důraz na spolupráci a otevřenost k jinakosti.Jádro je buněčná organela, která řídí životní děje v buňce a podílí se na rozmnožování buňky. Součástí jádra jsou chromozomy, ty umožňují přenos dědičných vlastností.

Totipotentní schopnost buňky (totipotence) je pojem vyjadřující schopnost buňky vytvořit jakýkoliv typ buňky, který se v organismu vyskytuje. Každá totipotentní buňka obsahuje kompletní genetickou informaci pro celý organismus a má tuto jedinečnou schopnost diferenciace.

Jak funguje genové terapie : Genová terapie může probíhat na dvou úrovních. Buďto se modifikující vektor zavede přímo do části těla, kde se nachází buňky s poškozenou genetickou informací nebo se nejdříve odebere část nemocné tkáně, do které se zavede vektor, v laboratoři se ponechá ke kultivaci a až poté se zavedou zpět do tkáně pacienta.

Co se léčí kmenovými buňkami : Metoda se uplatňuje při léčbě leukémie, selhání kostní dřeně, některých vrozených krevních onemocnění, těžkých poruch imunity a dědičných poruch metabolismu. Při transplantaci se využívají krvetvorné kmenové buňky kostní dřeně, periferní krve nebo placentární krve vhodného zdravého rodinného nebo nepříbuzného dárce.

Jaká buňka nemá jádro

Existují i buňky bezjaderné, takzvané neplnohodnotné, jako jsou červené krvinky savců, tedy i člověka. Také rostlinné buňky, které tvoří lýko (články sítkovic, sítkové buňky) nemají funkční jádra, ale jsou vyživovány buňkami okolními, které jádro mají.

Mnohobuněčné organismy tvoří stovky až miliony buněk, jako například u člověka. Jiné organismy zase tvoří jen jediná buňka. Příkladem jsou bakterie, prvoci a další jednobuněčné organismy. Každá buňka má membránu, jádro a cytoplazmu.Klonalita rostlin: Růst jedince, při kterém vznikají jednotky (ramety), které mohou potenciálně pokračovat v normálním růstu i bez spojení s mateřskou rostlinou.

Co to je proliferace : Proliferací se rozumí šíření zbraní hromadného ničení (ZHN), včetně jejich nosičů, a mezinárodně kontrolovaných položek, kam patří zejména zboží dvojího použití, výbušniny a jejich prekurzory, a konvenční zbraně.