V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y.Pamatujte si tedy, že slova dítě, oko a ucho jsou v jednotném čísle středního rodu, zatímco v množném čísle jsou ženského rodu. A podle rodu jména se vždy řídí koncovka v přísudku. A právě proto dětem, očím a uším to tvrdé Y sluší. protože je tam gramaticky správně!Ať už mluvíme o paprice jako koření či zelenině, jedná se vždy o papriku s měkkým I. Toto slovo k nám doputovalo se slovenskými trhovci a jeho původ můžeme hledat ve srbštině či chorvatštině.

Kdy se píše Ya kdy i : Základní pravidla

podmět	koncovka
rod mužský životný	-I
rod mužský neživotný	-Y
rodu ženský	-Y
množném čísle rodu středního	-A

Proč je rizoto s měkkým i

V čj se správně píše rizoto, risotto je anglický výraz. Risotto není vůbec anglický výraz, jedná se o slovo zapsané italsky, zřejmě od slova riso = rýže. Čili chtěli tím říci, nějaká verze jídla, jehož hlavní složku tvoří rýže .

Proč je tričko s měkkým i : Triko, tričko

podle toho prvního pochází triko z francouzštiny a souvisí se slovem tricot, které označuje pleteninu nebo úplet. Podle druhého názoru ale souvisí označení tohoto blečení s německým stricken, tedy s pletením.

Slovo výborný píšeme vždy s tvrdým Y po V. Toto slovo totiž obsahuje tvrdou předponu vy-, vý-. Pro zdůvodnění pravopisu se ale musíme trošku vrátit v čase a podívat se na původ tohoto slova. Pokud totiž použijeme klasický postup a odtrhneme od slova výborný předponu vý-, zůstane nám borný, což nic neznamená.

Do slovenštiny tvrdé y zavedl až jazykovědec Martin Hattala pod vlivem češtiny. Za zkomplikování pravopisu byl kritizován, když se y a i vyslovují v mluveném jazyce stejně.

Kdo vymyslel tvrdé a měkké i

Diakritický pravopis

Na počátku 15. století se ve spise De orthographia Bohemica (1406), jehož autorství se připisuje Janu Husovi, objevuje návrh na změnu pravopisu – tzv. diakritický pravopis. Pro záznam měkkých souhlásek jsou spřežky nahrazeny tečkou nad písmenem (punctus rotundus).Základní pravidlo pro shodu přísudku s podmětem v množném čísle je, že pokud je podmět v rodě mužském životném, píšeme -i (muži byli), pokud je v rodě mužském neživotném anebo ženském, píšeme -y (stoly byly, ženy byly), pokud je v rodě středním, píšeme -a (prasata byla).Další zvláštní kategorii tvoří podstatná jména, která můžeme psát jak s měkkým i, tak s tvrdým y. Správnou variantu poznáme podle koncovky slova. Pokud podstatné jméno v množném čísle končí na životné koncovky i, é, či ové, píšeme měkké i. Končí-li naopak koncovkami y nebo e, píšeme tvrdé y.

Nechat vodu vydusit,event. když je rizoto ještě suché,klidně přidej vodu. Nemusíš vydusit úplně do prázdna na dně,ta tekutina se po vypnutí sama vstřebá. Nahoru při podávání sýr a máš zaručeno,že rizoto mít suché rozhodně nebudeš .

Co obsahuje rizoto : Rizoto

Rizoto Risotto
Místo původu	Itálie
Složení
rýže, máslo, česnek, Parmezán, bílé víno a meat stock
multimediální obsah na Commons

Proč píšeme po tvrdých Souhláskách někdy měkké i : Proč někdy píšeme měkké i po tvrdých souhláskách Existují slova, u kterých neplatí pravidlo, že se po tvrdých souhláskách píše vždy tvrdé y. Jedná se výhradně o slova, která nejsou domácího původu. Přejatá slova si často zachovávají svůj původní pravopis, proto píšeme po tvrdých souhláskách někdy měkké i.

Kdo vymyslel měkké a tvrdé y

V obou případech se jedná o původní staročeské samohlásky, které se do češtiny dostaly z praslovanštiny, což byl slovanský prajazyk, a v pozdější době se pak do češtiny dostávaly přejímkami z cizích jazyků, anebo byly důsledkem hláskových změn.

Tvar mně použijeme pouze v těch slovech, která písmeno n obsahují i v jiných tvarech slova nebo slově příbuzném. V ostatních případech píšeme pouze mě. Pomůcka: Nejčastěji pomůže najít příbuzné sloveso nebo přídavné jméno.Čeština se vyvinula ze západních nářečí praslovanštiny na konci 10. století.

Proč má čeština dvě I : i‑ových hlásek –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ měkké [i] a [í] a tvrdé [y] a [ý]. Dvojice slov bíti1 (‚mlátit') a býti2 (‚existovat') se tedy původně lišila svou výslovností. Rozdíl mezi oběma slovy tak byl patrný již po jejich vyslovení z toho, jak znějí (tak je tomu dodnes v případě obou krátkých i‑ových hlásek např.