Mezi polovodiče patří prvky křemík, germanium, selen, sloučeniny arsenid galia GaAs, sulfid olovnatý PbS aj. Většina polovodičů jsou krystalické látky, existují však také polovodiče amorfní (některá skla). Polovodiče se využívají u elektronických součástek.Polovodič typu P

Indium má jen tři valenční elektronu, ale velmi snadno naváže ještě jeden další elektron (který se ocitnul ve vodivostním pásu při generaci páru elektron – díra). Potom ho již "nepustí", takže se z atomu india stane nepohyblivý záporný iont (obr. 5). Nazývá se proto akceptor (příjemce).Základní surovinou pro polovodičovou výrobu je křemík. Destičky z monokrystalického křemíku tvoří základ výroby všech polovodičových součástek; jsou určeny pro vlastní potřebu, ale zároveň jsou i žádaným obchodním artiklem.

Za jakých podmínek vede polovodič proud : Obvykle se říká, že polovodiče vedou proud pouze za určitých podmínek. Polovodiče mají méně valenčních elektronů než kovy a k jejich uvolnění je potřeba větší energie. Při teplotách okolo absolutní nuly se polovodič chová jako dokonalý izolant (valenční elektrony jsou pevně vázány v obalu), tedy proud nevede.

Jak dělíme polovodiče

Podle typu nosiče náboje dělíme polovodiče na vlastní (intrinsické) a příměsové. Příměsové polovodiče mohou být dopované typu N (majoritními nosiči volného náboje jsou elektrony) nebo typu P (majoritními nosiči jsou díry, které se chovají jako částice s kladným nábojem).

Co je to polovodič : Polovodiče jsou látky, jejichž hodnota rezistivity je mezi hodnotami rezistivity kovových vodičů a izolantů, nabývá tedy hodnot v poměrně širokém řádovém rozmezí 10–5 Ω m ¸ 10+6 Ω m; přitom hodnota této fyzikální veličiny výrazně klesá s rostoucí teplotou polovodiče.

Polovodičové součástky najdeme v různých elektronických zařízeních, jako jsou počítače, tablety, mobilní telefony, ale také v přesných měřicích přístrojích.

Nejčastější příčinou elektrického proudu je elektrické napětí. Elektrické napětí označujeme U, jeho jednotkou je volt (V). Zde je přebytek elektronů – záporný pól zdroje napětí.

Co nejlépe vede elektrický proud

Nejlépe vede elektrický proud stříbro (dělají se z něho kontakty) a měď, která je v praxi nejpoužívanějším vodičem. Odpor vodičů závisí také na teplotě. Například rozžhavené vlákno žárovky má mnohem větší odpor než vlákno studené.Vlastní polovodič je polovodič neobsahující žádné příměsi. Mohou se ale v jeho struktuře objevit nějaké nečistoty, ale ty nebudeme v dalším výkladu uvažovat. Nejvýznamnějším materiálem pro výrobu polovodičových součástek je čistý monokrystalický křemík.Polovodičová dioda se skládá ze dvou příměsových polovodičů – jeden polovodič je typu N (katoda) a druhý polovodič je typu P (anoda). Na rozhraní polovodičů vznikne přechod P-N (hradlová vrstva), který v ideálním případě propouští proud pouze jedním směrem.

mají mnohem větší měrný odpor. proud vedou uvolněné elektrony a kladné "díry" počet uvolněných elektronů se může měnit změnou vnějších podmínek.

Jaká je nejčastější příčina elektrického proudu : Za směr elektrického proudu považujeme směr od kladného pólu k zápornému pólu zdroje. Nejčastější příčinou elektrického proudu je elektrické napětí. Elektrické napětí označujeme U, jeho jednotkou je volt (V).

Co nevede proud : Zamezuje průtoku elektrického proudu mezi vodiči, které mají rozdílný elektrický potenciál. Dobrými izolanty jsou porcelán, sklo, většina plastů, suché dřevo, suchý papír, za normálních podmínek i vzduch nebo jiné plyny.

Jak se vyrábí dioda

Hrotová dioda se vyrábí tak, že k polovodičové destičce (většinou typu N) se přitlačí hrotem wolframový drátek, kterým se nechá krátkodobě projít elektrický proud. Tím dojde k přivaření drátku a vzniká stabilní přechod PN. Plocha přechodu je malá, proto může diodou procházet malý proud.

Odpor je veličina stojící proti toku proudu v elektrickém obvodu. Odpor se měří v ohmech a nese symbol řeckého písmene omega (Ω).Látky, které nevedou elektrický proud, nazýváme elektrické izolanty (například papír, sklo, dřevo, plast, parafín, guma, destilovaná voda…). Vodné roztoky některých látek, např. kuchyňské soli vedou elektrický proud, proto je nebezpečné manipulovat s elektrickým zařízením s mokrými rukami nebo vlhkými izolanty.

Co nevede elektrinu : Dobrými izolanty jsou porcelán, sklo, většina plastů, suché dřevo, suchý papír, za normálních podmínek i vzduch nebo jiné plyny.